Carpathie : °

12.7. Sunny room ,Dublin

Jedna z těch krásných okolností,
co jsem potkala
byl osudem jako ledovec titaniku,
nedá mi spát.
Myslíc na návrat,
točím kormidlem ,
muž přes palubu, volám.
Moře je ledové,
zatímco v kotlech hoří zbytky paliva.
Do noci valčíky na rozloučenou,
jak sirén výstřel signály nadějí zní,

že kdosi chce přežít,
neutonout v záplavě mrtvých krys a křiku.
Světlo nezhasínej s údery pádel jediného člunu.
vorem milostivým byl nesa slastné žití...
o sladká Carpathie
° ( loď jež zachránila trosečníky v 1912)

4. 7. 2010 Dublin, Rathgar, na zahradě, after second day in Sweeny´s

překvapivá samota
přepadla mě na režisérském křesli
jak chybí mi ta jistota
vedu správně ruku,jež život můj kreslí?

Ač preferuji spontánnost
zdá se,že se daří,obrat v dobro
Zas se hážu do pole, já host
jsem, hledajíc žití moudro

pochybovačná hlava, možná únavou
myslí o úniku,vzdát to,jít z ringu
chycená sytě,co mi chybí?,záplavou
emocí,mizíc v minulosti bongu

těmi tóny se unáším do oblak
plují tak rychle. Čas co přinese...
chce každý vědět, bytří svůj zrak
hrdý Staropramen poráží Guinesse...

jen...
mám stále křídla?
mohu létat, stavět hnízdo?
je zde náhodilost milá?
bo narážím na zdivo...