Patnáct let s Tebou, má přítelkyně
a už nikdy víc
se neuvidíme,Tě neuslýším.
Chybí mi Tvé kroky,
Tvůj dech,cit i políbení.
Už nikdy víc
jak je to hrozné,
srdce mě bolí,
stále Tě čekám,
přesto vím,že nepřijdeš.
Bylo mi ctí s Tebou být.
Byla si část mé duše, mé ouško.
Znalas mě důvěrně, jak i já Tebe.
Mě zbývá jen vzpomínat,zatím co Ty spíš
navěky, tam pod modřínem v zemi.
Snad pro Tebe okamžik smrti byl vykoupením,
snad mi jej odpuštíš,to rozhodnutí, usmrtit Tě.
Nebylo snadné, a věř mi ,že žal mě pálí.
Buď s bohem má milovaná
Babynko
čtvrtek, srpna 27, 2009
neděle, srpna 23, 2009
No Domino
00:15 nám jel bus. Nasedat se mělo na Florenci, nástupiště jedna.Žluťásek čekal.A batoh nacpaný salátem,dobrým čajem, houskami se sýrem a paprikou,a abysme nezklamaly, jak se patří čechiše štýl - řízek v chlebu.Čekal mě další jednodenní výlet do Vídně, tentokrát na screening , jakýsi výběrový řízení, jestli teda budem vzaté jako stavitelky domina pro rok 2009.
Zvrhlá to akce. Na dva měsíce odjedeš do Holandska, na sever, nedaleko moře, město se jmenuje Leeuwarden, středisko Fríska.A účel? Překonat světový rekord v počtu postavěných domino kostek! A tak pojďte si hrát:) Bláznivá vize, být součástí týmu asi 80 lidí,co dva měsíce pro to klečej,natahujou se,kladou kostičku po kostičce pod řádem drillu, by v jeden konečný moment se zadrženým dechem napjatě sledovali, zda jejich nakladený zárodky Domina pro nový světový rekord, padnou či ne.Kostek postavených do všemožných obrazců,příšer, výšek ,hlubin, přes překážky, to vše dělá sumu něco málo pod 5 milionu kusů.
Vídeň nás přívítala rozbřezskem, vystoupili jsme na Joseph-Roth-Gasse/Praterstern, a kam teď, na screeningu jsme měly být v jednu, a bylo něco málo po půl šestý.Stály jsme u metra U2- na Praterstern ,červené linky.A ptaly na cestu.Jedna moc milá paní,co se snažila pomoc,ale jaksi nechápala,že ji nerozumim ani jedno německý slovo ,který ne mě šprechtí,tak jsem ji poděkovala,odešla. Naštěstí se z kalby vracela trojice omladiny,skvěle, mluvili anglicky,takže radu jsme dostaly.
Celodenní jizdenka stojí 5,70 eur.Nasedli jsme do metra a svezly se na Karlsplatz. Pro mě důvěrné místo,pokaždé když jsem ve Vídni, procházím tímhle náměstím.Snědly jsme těstovino-zeleninový salátek a sledovaly brigádniky, jak platz uklízej.Uklízeči ve Vídni maj relativně pěknej vohoz. Eva jim zaviděla ty jejich kalhoty.
Chtělo se mi spát,navrhovala jsem zevling někde v parku.Den předtím jsem trochu popíjela,s K.,K.,J.,a spala jen dvě hodky před návratem na bikeu domu,(kdy jsem to vzala přes Bílou horu.Ještě k tomu s brekotem,páč má fena Bejby, je na tom zle.)I přesto ,že spánku bylo málo a ani v autobuse jsme ani jedna nezabraly, zčasti i kvůli krásné výslovnosti stewarda a stewardky... No zevlink v parku mi neprošel.Takže jsme vyrazily, my dvě děvčata na ranní prohlídku rakouské metropole.
...Architektura věru pěkná,ale centrum města mě nikterak neoslovilo, nějak zvlášť spíš.Administrativní budovy i domy jsou lekde hodně podobné těm v Praze,přesto mi příjde, že Praha je více protknutá hospůdka,barama, kavárničkama, takovým tím životem.Více rozmanitosti, uměleckých slohů na platformě jednoho města.Alespoň takhle na mě Vídně, tak chudě po ránu působila.Majestátnost bez ducha.
Přesto Street art tam jede, mladý umění je inspirující.A věřím ,že i hudební scéna bude bohatá.A co se nedá Vídni upřít je její fajný vkus v dekoru výkladních skříní.Aplausuju!
18.8.2009
Malá mapka centra Vídně nás dovedla k Starbusse Coffee, daly jsme latté,za ňákých 5 eur.Četly noviny z busu.Titulky o neonacitupcích a politický manýry, mě zprvu probralo,ale čtení uspává,takže šly jsme dál. A bourání baráku! Celkem zachovalýho, to jsem jestě neviděla.Takhle v centru města,aniž by se uzavřela ulice.
Mno postupně jsme dorazily až na Hietzing,v metru jsem usínala.Eva začla být nervozní.Nasedli jsme na bus a dojely před budovu ORF.Vrátnýmu jsem řekla ,že jdem na domino screaming :) a bylo to tu.
Absolvovali jsme asi dvě hodiny, takovýho psycho přetelskýho výslechu úvodního slova majitele firmy a jeho kolegy. Žertoval a pak zdrsnil a chtěl se dozvědět ,kdo je schopen udávat, kdo ne.Celkově kdo je ochotem vzdát se po dobu dvou měsíců své svobody a makat na rekordu. Motivace 8,5 eura na hodinu, práce 8 hodin denně,výplata týdně.Víkendy volné,možnosti navázání vztahů,ale vždy vše pod kontrolou.Celý den mluvit anglicky,dvakrát denně si měřit teplotu, uchovávat tajemství o zázraku stavění domina a bla bla bla, prostě být tým.
No po tomhle hovoru, vlastně už krátce před ním,jsem tušila ,že neprojdu, a že vlastně jsem tam jako doprovod mé uspěsnější kamarádce.Po asi hodince,co jsme si stavěli domino,náš tým Čecho-Slováku měl možnost pokochat se padajícím společným výsledkem.Vybrali čtyři. Tři muže ze Slovenska a jednu Češku a to Evku:)
Odebrali se do vedlejší místnosti,sepsat smlouvy a já pogatulovala a šla si zakouřit a zabavit se diabolem při čekaní na domino stavitelku...
Matěj týpek, co taky vyhrál jizdu do placatý země pod hladinou moře, měl pěkný pronikavý oči a taky tetku,co ve Vídni žije už 20 let.Trochu město znal.Ukázal nám botanickou zahradu s úhledně vypadajícími záhonky se secesním pavilonem ve středu trávníku.Všude poskakovali havrani a budoucí filozof nám prozrazoval cosi o sobě.
A když se zdaří ,co se zdařit má, je to důvod k oslavě, a tak jsme zachovali svůj hrdý čechyše štíl a šli na pívo, ochutnat rakouský zlatavý mok.Tak zklamalo mě ,že nam v tom baru,dali kuželku a trojdeci sklenku za 2,60 eur, ale ta značka Grösser chutná libě.Jistý Rakušák zrovna slavil narozeniny ,tak nám to druhý pivo zaplatil.Vyčurat a běžet na bus! A to do slova. Málem jsme ho nestihly. Nastoupily jsme totiž opačným směrem, pač na tom místě metra jsme se nevyznaly a potřebovali jsme na červenou.V tramvaji,přišla rada. Běh zpět.Bosá jsem sprintovala metrem,hlesala pardon a v duchu se přesvědčevala,že máme dost času.Takovýto zpomalení reality,vím že to funguje, jen se musí jedna snažit. A vyšlo to!Skoro těsně na minutku.Žlutý bus neujel a my se mohly spokojeně vyfunět na kožené sedačce. První steward za ten den,co uměl anglicky,měl nežný hlas a působil sympaticky.Na cestu pustili film s MR.Beanem o jehocestě do Francii,snad pro mě malá předzvěst toho,že tam povedou mé kroky:)
Po dvou hodinách jsem se zpocená na zadech a týlu probudila, přijížděli jsme do Brna.Čas kolem 11 večerní.Prošly jsme centrem, já si dala sýr v housce a výborným zelím,vzpomínka na Jindru,kterej tvrdil ,že pražský zelí se nedá žrát ,když ochutnáš to zdejší.Eva šla do kfc.Dostala jsem kus kuřete a dala si hranolky.Výhoda bezednýho nápoje.Brněnský bulvár je kouzelný, stejnak jak tak cirkovitá kašna na náměstí,s verši o vodě. Doplnily jsme zasobu cigaret a vyrazily na nádr.
Při asi 15. hře fárblu, kterej jsem neustále prohrávala, jsem dosrkávala kelímek macchiata, Eva do toho svého hodila vajgla,prej v tom svym kapučínu cítila rez z trubek v automatu.Předtím jsme chvíli polehávaly na té lavičce,opodál si to šoural bezdiš, a příjížděly švestky.Na místo většinou očekaváného prudění se strážník zeptal,vše v pořádku? - ano - ste odsud ? - čekáme na bus. No tak pač jsou tady ty kamery,tak si zapalte až odjedu do prdele,jo ? - tím mě dostal, pobavil no.Byla zima,tak asi na hodku jsme zapadly do nonstopu naproti na čaj.Já zelený.Eva černý. Hostu asi pět.Jeden hrál automaty.Servírka znuděná koukala na tv pořad,kde zjistíte,co vás čeká a nemine. V tom Eva,ty vole,to je sestra.A byla.Výklad snů.Byly jsme na odchodu, když volá slečna,že by chtěla zjistit,jak je na tom se svým přítelem,Ester a jaký se vám zdál sen? no žádný. No ale jak vidíte, nemám tu žádné věstěcké náčení, těžko vám můžu odpovědět. Holčina byla asi hodně zoufalá.
ještě 15 minut a jeli jsme směr Praha. Eva šla po sprše do práce.Já ji usla na sedečce v pokoji, během její hygieni, se mi zdál sen,kde z Eviny tašky,kam jsem pro cosi sahala, vypadla oddělená hlavička od tělíčka bílého králíčka...v tašce cosi křuplo,tak divně jako ptáče spíš.To by mě zajímalo Ester,co to znamenalo.Evu by zas zajímalo,jestli by ji sestra poznala po telefonu.Lidi maj zájem o divnosti:)
více fotek na http://machepela.rajce.idnes.cz/Vienna/#album
Zvrhlá to akce. Na dva měsíce odjedeš do Holandska, na sever, nedaleko moře, město se jmenuje Leeuwarden, středisko Fríska.A účel? Překonat světový rekord v počtu postavěných domino kostek! A tak pojďte si hrát:) Bláznivá vize, být součástí týmu asi 80 lidí,co dva měsíce pro to klečej,natahujou se,kladou kostičku po kostičce pod řádem drillu, by v jeden konečný moment se zadrženým dechem napjatě sledovali, zda jejich nakladený zárodky Domina pro nový světový rekord, padnou či ne.Kostek postavených do všemožných obrazců,příšer, výšek ,hlubin, přes překážky, to vše dělá sumu něco málo pod 5 milionu kusů.
Vídeň nás přívítala rozbřezskem, vystoupili jsme na Joseph-Roth-Gasse/Praterstern, a kam teď, na screeningu jsme měly být v jednu, a bylo něco málo po půl šestý.Stály jsme u metra U2- na Praterstern ,červené linky.A ptaly na cestu.Jedna moc milá paní,co se snažila pomoc,ale jaksi nechápala,že ji nerozumim ani jedno německý slovo ,který ne mě šprechtí,tak jsem ji poděkovala,odešla. Naštěstí se z kalby vracela trojice omladiny,skvěle, mluvili anglicky,takže radu jsme dostaly.
Celodenní jizdenka stojí 5,70 eur.Nasedli jsme do metra a svezly se na Karlsplatz. Pro mě důvěrné místo,pokaždé když jsem ve Vídni, procházím tímhle náměstím.Snědly jsme těstovino-zeleninový salátek a sledovaly brigádniky, jak platz uklízej.Uklízeči ve Vídni maj relativně pěknej vohoz. Eva jim zaviděla ty jejich kalhoty.
Chtělo se mi spát,navrhovala jsem zevling někde v parku.Den předtím jsem trochu popíjela,s K.,K.,J.,a spala jen dvě hodky před návratem na bikeu domu,(kdy jsem to vzala přes Bílou horu.Ještě k tomu s brekotem,páč má fena Bejby, je na tom zle.)I přesto ,že spánku bylo málo a ani v autobuse jsme ani jedna nezabraly, zčasti i kvůli krásné výslovnosti stewarda a stewardky... No zevlink v parku mi neprošel.Takže jsme vyrazily, my dvě děvčata na ranní prohlídku rakouské metropole.
...Architektura věru pěkná,ale centrum města mě nikterak neoslovilo, nějak zvlášť spíš.Administrativní budovy i domy jsou lekde hodně podobné těm v Praze,přesto mi příjde, že Praha je více protknutá hospůdka,barama, kavárničkama, takovým tím životem.Více rozmanitosti, uměleckých slohů na platformě jednoho města.Alespoň takhle na mě Vídně, tak chudě po ránu působila.Majestátnost bez ducha.
Přesto Street art tam jede, mladý umění je inspirující.A věřím ,že i hudební scéna bude bohatá.A co se nedá Vídni upřít je její fajný vkus v dekoru výkladních skříní.Aplausuju!
18.8.2009
Malá mapka centra Vídně nás dovedla k Starbusse Coffee, daly jsme latté,za ňákých 5 eur.Četly noviny z busu.Titulky o neonacitupcích a politický manýry, mě zprvu probralo,ale čtení uspává,takže šly jsme dál. A bourání baráku! Celkem zachovalýho, to jsem jestě neviděla.Takhle v centru města,aniž by se uzavřela ulice.
Mno postupně jsme dorazily až na Hietzing,v metru jsem usínala.Eva začla být nervozní.Nasedli jsme na bus a dojely před budovu ORF.Vrátnýmu jsem řekla ,že jdem na domino screaming :) a bylo to tu.
Absolvovali jsme asi dvě hodiny, takovýho psycho přetelskýho výslechu úvodního slova majitele firmy a jeho kolegy. Žertoval a pak zdrsnil a chtěl se dozvědět ,kdo je schopen udávat, kdo ne.Celkově kdo je ochotem vzdát se po dobu dvou měsíců své svobody a makat na rekordu. Motivace 8,5 eura na hodinu, práce 8 hodin denně,výplata týdně.Víkendy volné,možnosti navázání vztahů,ale vždy vše pod kontrolou.Celý den mluvit anglicky,dvakrát denně si měřit teplotu, uchovávat tajemství o zázraku stavění domina a bla bla bla, prostě být tým.
No po tomhle hovoru, vlastně už krátce před ním,jsem tušila ,že neprojdu, a že vlastně jsem tam jako doprovod mé uspěsnější kamarádce.Po asi hodince,co jsme si stavěli domino,náš tým Čecho-Slováku měl možnost pokochat se padajícím společným výsledkem.Vybrali čtyři. Tři muže ze Slovenska a jednu Češku a to Evku:)
Odebrali se do vedlejší místnosti,sepsat smlouvy a já pogatulovala a šla si zakouřit a zabavit se diabolem při čekaní na domino stavitelku...
Matěj týpek, co taky vyhrál jizdu do placatý země pod hladinou moře, měl pěkný pronikavý oči a taky tetku,co ve Vídni žije už 20 let.Trochu město znal.Ukázal nám botanickou zahradu s úhledně vypadajícími záhonky se secesním pavilonem ve středu trávníku.Všude poskakovali havrani a budoucí filozof nám prozrazoval cosi o sobě.
A když se zdaří ,co se zdařit má, je to důvod k oslavě, a tak jsme zachovali svůj hrdý čechyše štíl a šli na pívo, ochutnat rakouský zlatavý mok.Tak zklamalo mě ,že nam v tom baru,dali kuželku a trojdeci sklenku za 2,60 eur, ale ta značka Grösser chutná libě.Jistý Rakušák zrovna slavil narozeniny ,tak nám to druhý pivo zaplatil.Vyčurat a běžet na bus! A to do slova. Málem jsme ho nestihly. Nastoupily jsme totiž opačným směrem, pač na tom místě metra jsme se nevyznaly a potřebovali jsme na červenou.V tramvaji,přišla rada. Běh zpět.Bosá jsem sprintovala metrem,hlesala pardon a v duchu se přesvědčevala,že máme dost času.Takovýto zpomalení reality,vím že to funguje, jen se musí jedna snažit. A vyšlo to!Skoro těsně na minutku.Žlutý bus neujel a my se mohly spokojeně vyfunět na kožené sedačce. První steward za ten den,co uměl anglicky,měl nežný hlas a působil sympaticky.Na cestu pustili film s MR.Beanem o jehocestě do Francii,snad pro mě malá předzvěst toho,že tam povedou mé kroky:)
Po dvou hodinách jsem se zpocená na zadech a týlu probudila, přijížděli jsme do Brna.Čas kolem 11 večerní.Prošly jsme centrem, já si dala sýr v housce a výborným zelím,vzpomínka na Jindru,kterej tvrdil ,že pražský zelí se nedá žrát ,když ochutnáš to zdejší.Eva šla do kfc.Dostala jsem kus kuřete a dala si hranolky.Výhoda bezednýho nápoje.Brněnský bulvár je kouzelný, stejnak jak tak cirkovitá kašna na náměstí,s verši o vodě. Doplnily jsme zasobu cigaret a vyrazily na nádr.
Při asi 15. hře fárblu, kterej jsem neustále prohrávala, jsem dosrkávala kelímek macchiata, Eva do toho svého hodila vajgla,prej v tom svym kapučínu cítila rez z trubek v automatu.Předtím jsme chvíli polehávaly na té lavičce,opodál si to šoural bezdiš, a příjížděly švestky.Na místo většinou očekaváného prudění se strážník zeptal,vše v pořádku? - ano - ste odsud ? - čekáme na bus. No tak pač jsou tady ty kamery,tak si zapalte až odjedu do prdele,jo ? - tím mě dostal, pobavil no.Byla zima,tak asi na hodku jsme zapadly do nonstopu naproti na čaj.Já zelený.Eva černý. Hostu asi pět.Jeden hrál automaty.Servírka znuděná koukala na tv pořad,kde zjistíte,co vás čeká a nemine. V tom Eva,ty vole,to je sestra.A byla.Výklad snů.Byly jsme na odchodu, když volá slečna,že by chtěla zjistit,jak je na tom se svým přítelem,Ester a jaký se vám zdál sen? no žádný. No ale jak vidíte, nemám tu žádné věstěcké náčení, těžko vám můžu odpovědět. Holčina byla asi hodně zoufalá.
ještě 15 minut a jeli jsme směr Praha. Eva šla po sprše do práce.Já ji usla na sedečce v pokoji, během její hygieni, se mi zdál sen,kde z Eviny tašky,kam jsem pro cosi sahala, vypadla oddělená hlavička od tělíčka bílého králíčka...v tašce cosi křuplo,tak divně jako ptáče spíš.To by mě zajímalo Ester,co to znamenalo.Evu by zas zajímalo,jestli by ji sestra poznala po telefonu.Lidi maj zájem o divnosti:)
více fotek na http://machepela.rajce.idnes.cz/Vienna/#album
středa, července 08, 2009
Nic Všeho
Co to je?
... ptá se Nic
Krása
... odpovídá Vše
Proč nevidim?
V nedávné současnosti
Nic cítilo štěstí
popírajíc svou nicotu
mžiky krásy všeho
sebralo Si se.
Nehledá ve tmě
tou kráčí
by se mohl živit světlem,
svým opakem.
... ptá se Nic
Krása
... odpovídá Vše
Proč nevidim?
V nedávné současnosti
Nic cítilo štěstí
popírajíc svou nicotu
mžiky krásy všeho
sebralo Si se.
Nehledá ve tmě
tou kráčí
by se mohl živit světlem,
svým opakem.
sobota, června 13, 2009
půlnoční jízda
Neodolám vínu,
hm to spíš tobě!
Lačná po tvorbě,
to ať si ve mě.Teď!
Okamžik ,co změní vše,
hasne a plane,
znova a zas
vzdor a poddání se.
Milujem?
kdysi snad.
A co sny?
jdou si tu,ruce naprazene.
Stategie?
nelze vytvořit,prostě jdeš.
a nadpřirozeno?
Ty v to věříš?
že kdes vodník botky plete...
Smtívá se,
pak zákoutích nočních klubů hrajou
šlágry té minulosti
Opité hlavy,
co zde žádaj o manželství?
dítě všeho závislost.
Zvedám si tu číši plnou hořkosti,
ne plavu, hranice neexistují,
jen v hlavě...
Elektrošok!
maže vše, svět,vlny se bouří
a v kouři dýmu chmatáš,
i přes ty iluze...
ukončeno rozhovorem s jakýmsi Irem v tom báru na Zličíně, než přijede bus.
hm to spíš tobě!
Lačná po tvorbě,
to ať si ve mě.Teď!
Okamžik ,co změní vše,
hasne a plane,
znova a zas
vzdor a poddání se.
Milujem?
kdysi snad.
A co sny?
jdou si tu,ruce naprazene.
Stategie?
nelze vytvořit,prostě jdeš.
a nadpřirozeno?
Ty v to věříš?
že kdes vodník botky plete...
Smtívá se,
pak zákoutích nočních klubů hrajou
šlágry té minulosti
Opité hlavy,
co zde žádaj o manželství?
dítě všeho závislost.
Zvedám si tu číši plnou hořkosti,
ne plavu, hranice neexistují,
jen v hlavě...
Elektrošok!
maže vše, svět,vlny se bouří
a v kouři dýmu chmatáš,
i přes ty iluze...
ukončeno rozhovorem s jakýmsi Irem v tom báru na Zličíně, než přijede bus.
sobota, června 06, 2009
...někdy v květnu...
chci Ti říkat miláčku
a Ty mi řekneš kotě,
z ticha cítit sílu touhy
kde náboje polarit se přitahují
ne jen tak do éteru
ne tak planě
ale
vychutnat desert
teplo tvých dotyků,
pohled co zbožňuje
a ví ,že jsem to já
koho nechceš ztratit
a Ty mi řekneš kotě,
z ticha cítit sílu touhy
kde náboje polarit se přitahují
ne jen tak do éteru
ne tak planě
ale
vychutnat desert
teplo tvých dotyků,
pohled co zbožňuje
a ví ,že jsem to já
koho nechceš ztratit
I´m graduate - pass with honours
a je dostudováno.Status věčné studentky pohřben.Při dočítání češtiny,kdy jsem si četla o Gustavovi Meyringovi,jak popisoval,že v Praze se otevírají brány mezi světy mrtvých a živých,začla jsem se po dlouhý době bát.Jenom trochu.Ale stačilo to.Temná chodba.Odrazy v oknech,paranoia ,že jsem kýmsi sledována.Pospíchala jsem rychle do postele,jejího klamavého pocitu bezpečí.A při výstupu jsem se nehorázně majzla do kolene.Učení bolí!
Cestou do školy,táta mě tam vez´,sámy zácpy,uzavírky,červený.Noha se mi klepala,kouřila jsem jednu za druhou.Uklidňovala se zpěvem.Stihla jsem to,vtipkovaly jsme s Míšou, změnili nám pořadí,takže nakonec jsem nešla poslední.
Jo trochu sestupnou tendenci měla ta má maturita, excelentní prvá otázka z nejstarších literatur světa.-1 Druhé téma Prague and Picture of Dorian Gray, toho jsem měla přečíst.-1 Tahání otázky z dějin kultury bylo fakt fraškojidní,vytáhla jsem 3-románský umění a N. mi dala do ruky 25-abstraktní umění po roce 1945.:D Až na to ,že jsem tam pro vyplnění času zapletla i architekturu,která tam neměla co dělat.-2 .Pecháček o motivačních výzkumech mě zaskočil a z propagace jsem moc neřekla,trochu papouškova,ale druhá část odbornýho - aranžování drobného zboží,byla zvládnuta s přehledem a vtipkováním na konci.-2
Artikuluj ,pomalu a nahlas... obhajoba mý praktický mi zvedla výsledek ze 3 na 1.Vystihla jsem význam knihy,předvedla,že lze vytvořit zajímavou dekoraci do výkladních skříní s knihami.Talismany zafungovaly.Navíc,dostala jsem luxusně velký čtyřlístek od Evičky.Takže už si stloukám rám na certifikát a výzo za sklem :D:D:D
Je to vyjímečnej pocit.Dát to.Rýsuje se růžová budoucnost!Jdu ji linkovat...
Narodila jsem se ve čtvrtek a zkušku dospělosti dala ve čtvrtek.Čtvrtky jsou mý osudový dny:)
Šlo se k Hofmanům zapít to,asi za hoďku odešla většina třídy,na to dorazili další učitelé,Pánové značně zlití.No bylo to fajn.Měla jsem bolehlav,takže party večerní jsem vypustila.A včera přišly na mě tlaky u Mikuláše,hezky nožky nahoru.No zapít se to musí...
timudej -plesová, na meziplotech věnována maturantům:) - jsem taká rozpustilá
Cestou do školy,táta mě tam vez´,sámy zácpy,uzavírky,červený.Noha se mi klepala,kouřila jsem jednu za druhou.Uklidňovala se zpěvem.Stihla jsem to,vtipkovaly jsme s Míšou, změnili nám pořadí,takže nakonec jsem nešla poslední.
Jo trochu sestupnou tendenci měla ta má maturita, excelentní prvá otázka z nejstarších literatur světa.-1 Druhé téma Prague and Picture of Dorian Gray, toho jsem měla přečíst.-1 Tahání otázky z dějin kultury bylo fakt fraškojidní,vytáhla jsem 3-románský umění a N. mi dala do ruky 25-abstraktní umění po roce 1945.:D Až na to ,že jsem tam pro vyplnění času zapletla i architekturu,která tam neměla co dělat.-2 .Pecháček o motivačních výzkumech mě zaskočil a z propagace jsem moc neřekla,trochu papouškova,ale druhá část odbornýho - aranžování drobného zboží,byla zvládnuta s přehledem a vtipkováním na konci.-2
Artikuluj ,pomalu a nahlas... obhajoba mý praktický mi zvedla výsledek ze 3 na 1.Vystihla jsem význam knihy,předvedla,že lze vytvořit zajímavou dekoraci do výkladních skříní s knihami.Talismany zafungovaly.Navíc,dostala jsem luxusně velký čtyřlístek od Evičky.Takže už si stloukám rám na certifikát a výzo za sklem :D:D:D
Je to vyjímečnej pocit.Dát to.Rýsuje se růžová budoucnost!Jdu ji linkovat...
Narodila jsem se ve čtvrtek a zkušku dospělosti dala ve čtvrtek.Čtvrtky jsou mý osudový dny:)
Šlo se k Hofmanům zapít to,asi za hoďku odešla většina třídy,na to dorazili další učitelé,Pánové značně zlití.No bylo to fajn.Měla jsem bolehlav,takže party večerní jsem vypustila.A včera přišly na mě tlaky u Mikuláše,hezky nožky nahoru.No zapít se to musí...
timudej -plesová, na meziplotech věnována maturantům:) - jsem taká rozpustilá
Mezi ploty
juchalo se juchalo na 18. seslošti bláznů ofiko hospitalizovaných a většinou bláznů,co si volně běhaj po světě.Nejlepší kapela toho nedělního dne byli Timudej.Sto zvířat jsem propásla.Klavír Psích vojáků byl luxusní a plastici navodili atmosféru depresivních stavů.Pěkně zpestření svatýho tejdna.Skyline byli dobří,Mr coconat se snažil promluvit do hlav dělnický straně,což nemělo trochu význam,páč pochybuju ,že tyhle lidi chodí na meziploty.Wohnouti zklamali a překvápko Čínskýho kuchaře,co hrál holubí dům,bednu od whisky bilingně,svým vystoupením pobavilo:)
bahno,víno ,zpěv...
banánová šťáva, pecka ,co už je asi nebaví hrát,páč maj spoustu jiných libovek,přesto je furt žádaná...
bahno,víno ,zpěv...
banánová šťáva, pecka ,co už je asi nebaví hrát,páč maj spoustu jiných libovek,přesto je furt žádaná...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
