středa, října 21, 2009
úterý, října 20, 2009
rozmilé přivítání
A co bude dál?
Byla to jen divá hra?
Mohla být vášnivější?
Je to jen pro teď?
Anebo se zdržíš na chvíli?
Řekneš mi sbohem, lady?
tak jako tenkrát
A chci Tě?
Snad.
Nechat to být?
jako pořád a zamlčet,
co na jazyku?
Mám v hlavě zmatek
A chci
si hrát i milovat.
Nepsat je do bloku,
ta slova mají adresáta.
Tak ti je posílám
k I.K. 17.10.2009
- - -
dnes se mi do postele rozsypal čaj
chtěla bych tančit tango,zkousnut růži
zatímco se dusím kouřem,za okny mlha
tak jako knihu přečíst si budoucnost, chci.
Chci?
chci toho tolik
třeba Tebe,
ale tohle ne.
a tak madam ,nejste přeci schnilé listí,
snesete toho hodně,sama víte,
on Vás oslovil?
kdož na vlnách se nechá unášet...
jen tančete!
zapomeňte na Salome,hlavu nechte být!
nepanikařte,nesněte,dyť se znáte :D
20.10.2009
Byla to jen divá hra?
Mohla být vášnivější?
Je to jen pro teď?
Anebo se zdržíš na chvíli?
Řekneš mi sbohem, lady?
tak jako tenkrát
A chci Tě?
Snad.
Nechat to být?
jako pořád a zamlčet,
co na jazyku?
Mám v hlavě zmatek
A chci
si hrát i milovat.
Nepsat je do bloku,
ta slova mají adresáta.
Tak ti je posílám
k I.K. 17.10.2009
- - -
dnes se mi do postele rozsypal čaj
chtěla bych tančit tango,zkousnut růži
zatímco se dusím kouřem,za okny mlha
tak jako knihu přečíst si budoucnost, chci.
Chci?
chci toho tolik
třeba Tebe,
ale tohle ne.
a tak madam ,nejste přeci schnilé listí,
snesete toho hodně,sama víte,
on Vás oslovil?
kdož na vlnách se nechá unášet...
jen tančete!
zapomeňte na Salome,hlavu nechte být!
nepanikařte,nesněte,dyť se znáte :D
20.10.2009
pondělí, října 19, 2009
Francie
Voyage pour Vinedage 8.9.2009 - 10.10.2009
... venku je mlha,že by se dala krájet.Halí mě do nostalgie a tak tu vzpomínám na uplynulý měsíc.Mlha ve Francii zalévala káždý ráno údolíčka s vinicemice.Ta rána byla tak chladná...ubíhající řádky vína...
Co říct o Francii?
Obří země,se špatným signálem,v místech mezi osadami,s krásnými horizonty a nebem i zemi,okouzlující svým vkusem, umem vychutnat si jídlo,pití,čas a kraj na pohled.Lidi se zdáli být milí, žádná zakaboněná prodavačka,prostě tranquillo s úsměvem na tváři, a když se jim něco nelíbí,tak jdou stávkovat a získat to ,co chtěj... jo trochu moc hrdí na svůj národ a jazyk na můj vkus.Tolik vlajek, jako v Paříži na každým boulevaru řada sloupů s nimi, jsem ještě neviděla.A přestože i uměj anglicky,zkrátka tě chtěj přinutit bys parlerovala fransé,jak kteří teda.
Pracovat pro Frantíky na vinici ,cvičilo mou trpělivost,a dlouhou dobu mě sledoval hrozen vína, přes týden jsem při každým zavření očí,jej viděla,šílenost spojená s vnímáním bolesti ,pěkně postupně procházející celým tělem.
Odjela jsem v druhým týdnu po ztrátě Bejbyny. A plusem na tý dřině mezi řádky,bylo snažší smíření se s její smrtí.Provětrala jsem si pěkně hlavu a poznala se zase v jiným úhlu, a to bylo příjemný zjištění. Když sdílíš ňáký ten pátek čas a prostor s 60 lidma, a snažíš se vyjít se všemi, obohatí tě to hrozně moc.
Nedávno jsem to přirovnala k řece. Každej člověk se ukazuje v nějakým světle a v extrémních situacích působí skór nejvíc ryze.Pokavaď se snažíš brát charakter jako celý tok řeky jak plyne, vidíš jak ty prudší hladiny proudu,tak tmavé i světlé až průzračné hladinky...a to co v jeden moment vnímáš jako černou špinavou řeku, může odrážející se paprseky slunce ve vteřině změnit na krásnou hladinu.Chtěla jsem jen vyjádřit, že jsem se snažila je přiliš nekritizovat a nebejt jak pavlačová drpna, i když mě taky přepadávala ponorka, prostě je brát,tak jak jsou a otevřeně.Pár z nich mi přirostlo k srdci.
Zdá se krátký ten čas ,aby mě mohl tolik změnit,přesto vnímám určitý hodnoty jinak.Nebudu si brečet tu do reportu,jak a co a kdo mě mrzel při mým návratu.Prostě je to jinak...
Večer před odjezdem jsme zašly s Evičkou do shadow na rozlučkový pívo.Já jela en France ,ona na týden na to do Holandu na domino day,kde je ještě teď a její zprávy z tama mě baví.Bylo to milý posezení a už se zase těšim ,až tuhle babu uvidim:)
Kolem desátý ráno přijela Danova mazda,naložila jsem bagáž a naše posádka Terez,Kryštof,Dan et moi, svištila po dálnici,do krásnýho neznáma...
... Otevřely se dveře, my vstoupili do kuchyně 300 let starýho mlýna Moulin du Vez.Zraky 20 lidi pohlédly.Trochu nervozní jsem byla.A tak jsem tady!
Po chvíli ochutnávám pastis a navazuju konverzaci.Až na tři Francouze ,všichni Češi.
(ještě pak Španělé, Slováci a Estonec)
Pak přišel rozpis,kde teda budu hákovat.Měla jsem odjet do Remeše a začít 11. Skvěle uvidim slavnou korunovační gotickou katedrálu.:)Za pár dnů dorazili další lidi a rozvrh se pozměnil, začnu teda 14.9. a zůstávám na mlejně.Fajn ,jen škoda ,že lidi, který mě oslovili nejvíc,odjížděj právě do Remeše.
Takže jsme výletili,co taky jen dřepět na mlejně,nemělo cenu...
LE HOTTÉ DU DIABLO - Čertovy skály.Krásný místo nedaleko Hautevenes,bílý písek ,skaliska roztodivných tvarů připomínájící ještě divnější tvory, les, ještěrky a klid.
O víkendu se ve Francii pořádaj trhy.Blešák, kde můžeš sehnat i lacině fakt funkční skvělou věc.Já jsem si odnesla jen dvoujalbum vinilu brazilský muziky,nějak jsem nechtěla smlouvat a utrácet, takže jsem se kochala okolím s foťákem v ruce.Krásnej mlejn,všechny ty domy kolem ,s úžásnýma typickýma francouzskýma oknama, často bez omítky,jen tak hrubě z kamene, nad městem zřejmě rodistěm Jeana Racinea , se trčila zřícenina hradu,kde za monumentálním zbytkem pručelí odpočívala dvě dvěstě let stará děla.
Vraceli jsme se pomocí navigace,která Jiřímu nakukala ,že touhle cestou je zkratka.Subaru jelo až vjelo na pole, kde už se jet nedalo,takže šofér odbočil do lesa,kde cestu blokoval padlý stom.Megajrovkej řidič proklouz úzkou štěrbinou mezi padlým a živým stromem,do okna mi mlátily větve,adrenalin v krvi a ze subaru se rázem stal jeep:)
V okolí mlýna během války probíhaly krvavý bitvy,zůstalo v místech jako věčná vzpomínka několik vojenských hřbitovů, i amerických, jeden jsme navštivili. Nevim kolik jich tam pod us vlajkou na stožáru leželo padlých,pod prostým bílým mramorovým křížem či davidovou hvězdou,bylo jich na tisíce...včetně řad s neznámými.Smutný to pohled.Pár lidí říkalo,že mívali noční můry.I mě jednou probudil brek v chladbém pokoji,který jsem si zabrala,než jsem začla pracovat.Nad krbem,který má snad každý tamnější dům,se opíralo velké zrcadlo, odrážejíc můj "zmordovaný" nemalovaný obličej po lopotně mučivé práci a náročných nočních pítkách...
Ve dne jsem hrávala ping-pong, učila se s diabolem, což byla nakonec vděčná hračka pro spoustu lidí.A večer, začneš sklenkou vína a najednou odcházíš mezi posledníma,poté co sklidíš ten bordel po zpitých spících.Večerem zněly bubny od ohňů a moc příjemný bylo menší jamování s kytarou,bongem, flétnou a tahací harmonikou...
Paradoxně jsem byla rychlejší ve střihání hrozna, když jsem málo spala.Ale to nešlo věčně.I když alkohol asi pomáhal nám všem přežít.:)
Paříž jsem ochutnala jako třešničku na dortu, před vinobraním. Jen malinko jsem si zobla, strávila jsem v ní asi 4 hodiny.Takou rychlo chůzi podél Seiny ,jsem vychutnávala metropoli tolika umělců až k cíli Eiffelovy věži.Nečekala jsem ,že mě tak uchvátí,tahle ocelová lady,bo z čeho je.Sice tak okoukaná,ale uchvacující.Druhá posádka auta ještě stihla Montmartre,toliko mnou toužený k navštívení,žel nechám si jej napřístě.Musím tam znova!
Budíček krátce před půl sedmou, měla jsem vstávat dřív,ale spánek miluju.Nicméně müsli s mlíkem ,čajem nebo kávou jsem povětšinou stihla a na poli to bagetka a zralý sýr jistil,pak ještě skvělá marmeláda a rybičky se zeleninou.
Dřep,klek,ohyb, sten. Dřep,klek,ohyb,sten, sten ,sten, výsyp do bedny,ohyb, dřep...za stálého cvakání nůžek a stoupaní v řádku dle jeho delky tak hodinu i dýl ,pak cigaretka z tabáku,napít se a další řádek.Zpěv, hovor, hadání osobností, bučení, slovní kopaná,házení hroznem, prostě vše povoleno...pozůstatek,bolavé tělo, skvělé šampaňské,zkušenost,známost tolika fajn lidí a eura, za ty tři týdny zhruba,1200 éček, zatím má největší výplata.
Mezi vinařema je takovej menší mafiánskej boj.V půlce řádku zjistíš,cože mi střiháme cizí parcelu.Čekáš, a prej se střihá dál.Oni tam maj různý kvóty na sběr stanovený státem.Nesmíš je překročit.Každý vinař může mít určitou sumu šťávy, nicméně bude rád,když jeho pole nepříjde nazmar a víno se ostřihá,ovlivní to tak příští sklizeň...
Po Mlýnu jsem odjela na squat kousek za Troyes.Tam se k nám přidala partička z Remeše, neúplná,stejně jako nás opustilo pár lidí,tak i je. Z folcvágnu znělo : "nadělali řízky z mýho pejska ajajajajaj,paničce se hrozně stejská ajajajajaj..." a jiný šlágry od trabandu,spiral tribe a dalších...blány smích zněl a bavil.Na squatu netekla teplá voda, takže děcka ,pěkně otužovat se teď budete, buď ve sprše anebo v řece...Na skvótu,kam přijel i skvělej dj s hity tutovými,boží Arnoštek a z konťáku 150 piv a hafo zeleniny, dijonský hořčice a jiných lahůdek, jsem byla dvakrát a podruhý ,což bylo po pobytu pod Dijonem už značně enrhymée.Jak skvělá pak byla ovečka Kuby,kterou mi tam na chvilku nechal.Romantiše spaní u krbu na vojenským lehátku s ovečkou, na pozadí r.e.m. a s občasnou chválou na mou maličkost od už zase opitého pražského dřevorubce:D
Byli na mě milí.Rosiny mi vařil ranní kávu, Kuba zval do kanceláře v jeho autě na jamesona a hašiš a Šimy se dušoval ,že lepšího super kamaráda nepotkám a zvyšoval mi ego :D
V Dijonu mě chytla menší ponora z věcných krkanců a nadávek.Huba mi nelenila a rázem slušnost pánů také té etikety dorazila,což bylo milý překvapení.U ohně se usínalo v palermu a mafie vítězila. Spali jsme ve vojenským stanu a dvě noci byla kosa monstrózní.Koupali jsme se na takovým odpočívadle v Beaunne, páč veřejný sprchy jsme nenašli.Cetrum tohodle města je nádherný.
Při závěrečný kalbě na mlejně,asi už jen v 8 lidech ,kde se domlouval nadcházející výlet k moři a do Paříže,vyheclo se šplhání na trámy.Odnesly to namožené krční obratle a lekanec při močení na verandě způsobil pád ze tří metrů a rázem 5 zlomených žeber.Paráda.Výlet se tedy nekonal počkalo se jeden den,a pak s marodama pěkně domů.
Prohlídka polišů taky pobavila.Vzbudím se na F-D hranicích a doklady.Šimy předkládá okopírovaný rodný list a občanku, jelikož jej pár měšíců předtím okradli v Barceloně, slečna vedle mě vyděšeně ani nedýchá pomalu,páč ji zas okradli při stopu do Francie.Naštěstí ji přehledli.Řidička dýchá,nic.Díky bohu, usrkla si párkrát ještě ve Francii,vepředu strach,že se objeví haš.A udivený výraz polišů při pohledu na zraněného "žebráka", zdopovanýho práškama proti bolesti a pivem...ůůů přežili jsme a jak jsme překročily německý hranice,za volant sednul Kuba,my si dali startku a pádilo se do východních Čech.Kuba mohl řídit až v Čechách, protože se taky jednou hecnul a chtěl zjistit kolik jeho auto jede nevýš.187 km/h.
Dál už nemohl. Stop! Zákaz řízení ve Francii na měsíc,papíry poslány do Čech a 150 eur pokuta. Smolař, ještě předtím předcpaný auto měl,když se vyjíždilo do Dijonu až mu praskl spirála na zadním kole,týden trvala oprava...
že by ještě něco bulvárního? ...trochu osobního...setkala jsem se tam po zhruba roce s klukem,kterýho jsem měla v hlavě strašně dlouho,a myslela jsem si ,že i v srdci. Oči už mám dokořán:D Fajn pokec s ním,fajn slečnu má, mou kamarádku a celý je to fajn ,že už je to za mnou:D Snad si už nebudu malovat krásné obrázky o neznámých, co mi svým způsobem pomotaj hlavu.
Před Prahou ještě zastávka na den a noc v Žamberku. Alkoholový běh.Můj čaj byl prokládan rumy.Za jejichž množství se stydím.Bylo by to krásný tam, kdyby se nestala nepříjemnost a to ztráta 500 eur s peněženkou našeho pražského dřevorubce,jež má ve zvyku během pití usínat.
report numero un bude mít možná numero deux, pokaď se v půlce listopadu zas zvednu a pojedu tam zastřihávat keře vinic. Uvidí se ,zatím s velkou pravděpodobností. I když mi toto narušuje plán jít na VŠ, ale což nejsem prvoplánová ani netoužím mít život nalajnován,takže au revoir peut-etre ;)
machepela.rajce.idnes.cz/france/#album"
... venku je mlha,že by se dala krájet.Halí mě do nostalgie a tak tu vzpomínám na uplynulý měsíc.Mlha ve Francii zalévala káždý ráno údolíčka s vinicemice.Ta rána byla tak chladná...ubíhající řádky vína...
Co říct o Francii?
Obří země,se špatným signálem,v místech mezi osadami,s krásnými horizonty a nebem i zemi,okouzlující svým vkusem, umem vychutnat si jídlo,pití,čas a kraj na pohled.Lidi se zdáli být milí, žádná zakaboněná prodavačka,prostě tranquillo s úsměvem na tváři, a když se jim něco nelíbí,tak jdou stávkovat a získat to ,co chtěj... jo trochu moc hrdí na svůj národ a jazyk na můj vkus.Tolik vlajek, jako v Paříži na každým boulevaru řada sloupů s nimi, jsem ještě neviděla.A přestože i uměj anglicky,zkrátka tě chtěj přinutit bys parlerovala fransé,jak kteří teda.
Pracovat pro Frantíky na vinici ,cvičilo mou trpělivost,a dlouhou dobu mě sledoval hrozen vína, přes týden jsem při každým zavření očí,jej viděla,šílenost spojená s vnímáním bolesti ,pěkně postupně procházející celým tělem.
Odjela jsem v druhým týdnu po ztrátě Bejbyny. A plusem na tý dřině mezi řádky,bylo snažší smíření se s její smrtí.Provětrala jsem si pěkně hlavu a poznala se zase v jiným úhlu, a to bylo příjemný zjištění. Když sdílíš ňáký ten pátek čas a prostor s 60 lidma, a snažíš se vyjít se všemi, obohatí tě to hrozně moc.
Nedávno jsem to přirovnala k řece. Každej člověk se ukazuje v nějakým světle a v extrémních situacích působí skór nejvíc ryze.Pokavaď se snažíš brát charakter jako celý tok řeky jak plyne, vidíš jak ty prudší hladiny proudu,tak tmavé i světlé až průzračné hladinky...a to co v jeden moment vnímáš jako černou špinavou řeku, může odrážející se paprseky slunce ve vteřině změnit na krásnou hladinu.Chtěla jsem jen vyjádřit, že jsem se snažila je přiliš nekritizovat a nebejt jak pavlačová drpna, i když mě taky přepadávala ponorka, prostě je brát,tak jak jsou a otevřeně.Pár z nich mi přirostlo k srdci.
Zdá se krátký ten čas ,aby mě mohl tolik změnit,přesto vnímám určitý hodnoty jinak.Nebudu si brečet tu do reportu,jak a co a kdo mě mrzel při mým návratu.Prostě je to jinak...
Večer před odjezdem jsme zašly s Evičkou do shadow na rozlučkový pívo.Já jela en France ,ona na týden na to do Holandu na domino day,kde je ještě teď a její zprávy z tama mě baví.Bylo to milý posezení a už se zase těšim ,až tuhle babu uvidim:)
Kolem desátý ráno přijela Danova mazda,naložila jsem bagáž a naše posádka Terez,Kryštof,Dan et moi, svištila po dálnici,do krásnýho neznáma...
... Otevřely se dveře, my vstoupili do kuchyně 300 let starýho mlýna Moulin du Vez.Zraky 20 lidi pohlédly.Trochu nervozní jsem byla.A tak jsem tady!
Po chvíli ochutnávám pastis a navazuju konverzaci.Až na tři Francouze ,všichni Češi.
(ještě pak Španělé, Slováci a Estonec)
Pak přišel rozpis,kde teda budu hákovat.Měla jsem odjet do Remeše a začít 11. Skvěle uvidim slavnou korunovační gotickou katedrálu.:)Za pár dnů dorazili další lidi a rozvrh se pozměnil, začnu teda 14.9. a zůstávám na mlejně.Fajn ,jen škoda ,že lidi, který mě oslovili nejvíc,odjížděj právě do Remeše.
Takže jsme výletili,co taky jen dřepět na mlejně,nemělo cenu...
LE HOTTÉ DU DIABLO - Čertovy skály.Krásný místo nedaleko Hautevenes,bílý písek ,skaliska roztodivných tvarů připomínájící ještě divnější tvory, les, ještěrky a klid.
O víkendu se ve Francii pořádaj trhy.Blešák, kde můžeš sehnat i lacině fakt funkční skvělou věc.Já jsem si odnesla jen dvoujalbum vinilu brazilský muziky,nějak jsem nechtěla smlouvat a utrácet, takže jsem se kochala okolím s foťákem v ruce.Krásnej mlejn,všechny ty domy kolem ,s úžásnýma typickýma francouzskýma oknama, často bez omítky,jen tak hrubě z kamene, nad městem zřejmě rodistěm Jeana Racinea , se trčila zřícenina hradu,kde za monumentálním zbytkem pručelí odpočívala dvě dvěstě let stará děla.
Vraceli jsme se pomocí navigace,která Jiřímu nakukala ,že touhle cestou je zkratka.Subaru jelo až vjelo na pole, kde už se jet nedalo,takže šofér odbočil do lesa,kde cestu blokoval padlý stom.Megajrovkej řidič proklouz úzkou štěrbinou mezi padlým a živým stromem,do okna mi mlátily větve,adrenalin v krvi a ze subaru se rázem stal jeep:)
V okolí mlýna během války probíhaly krvavý bitvy,zůstalo v místech jako věčná vzpomínka několik vojenských hřbitovů, i amerických, jeden jsme navštivili. Nevim kolik jich tam pod us vlajkou na stožáru leželo padlých,pod prostým bílým mramorovým křížem či davidovou hvězdou,bylo jich na tisíce...včetně řad s neznámými.Smutný to pohled.Pár lidí říkalo,že mívali noční můry.I mě jednou probudil brek v chladbém pokoji,který jsem si zabrala,než jsem začla pracovat.Nad krbem,který má snad každý tamnější dům,se opíralo velké zrcadlo, odrážejíc můj "zmordovaný" nemalovaný obličej po lopotně mučivé práci a náročných nočních pítkách...
Ve dne jsem hrávala ping-pong, učila se s diabolem, což byla nakonec vděčná hračka pro spoustu lidí.A večer, začneš sklenkou vína a najednou odcházíš mezi posledníma,poté co sklidíš ten bordel po zpitých spících.Večerem zněly bubny od ohňů a moc příjemný bylo menší jamování s kytarou,bongem, flétnou a tahací harmonikou...
Paradoxně jsem byla rychlejší ve střihání hrozna, když jsem málo spala.Ale to nešlo věčně.I když alkohol asi pomáhal nám všem přežít.:)
Paříž jsem ochutnala jako třešničku na dortu, před vinobraním. Jen malinko jsem si zobla, strávila jsem v ní asi 4 hodiny.Takou rychlo chůzi podél Seiny ,jsem vychutnávala metropoli tolika umělců až k cíli Eiffelovy věži.Nečekala jsem ,že mě tak uchvátí,tahle ocelová lady,bo z čeho je.Sice tak okoukaná,ale uchvacující.Druhá posádka auta ještě stihla Montmartre,toliko mnou toužený k navštívení,žel nechám si jej napřístě.Musím tam znova!
Budíček krátce před půl sedmou, měla jsem vstávat dřív,ale spánek miluju.Nicméně müsli s mlíkem ,čajem nebo kávou jsem povětšinou stihla a na poli to bagetka a zralý sýr jistil,pak ještě skvělá marmeláda a rybičky se zeleninou.
Dřep,klek,ohyb, sten. Dřep,klek,ohyb,sten, sten ,sten, výsyp do bedny,ohyb, dřep...za stálého cvakání nůžek a stoupaní v řádku dle jeho delky tak hodinu i dýl ,pak cigaretka z tabáku,napít se a další řádek.Zpěv, hovor, hadání osobností, bučení, slovní kopaná,házení hroznem, prostě vše povoleno...pozůstatek,bolavé tělo, skvělé šampaňské,zkušenost,známost tolika fajn lidí a eura, za ty tři týdny zhruba,1200 éček, zatím má největší výplata.
Mezi vinařema je takovej menší mafiánskej boj.V půlce řádku zjistíš,cože mi střiháme cizí parcelu.Čekáš, a prej se střihá dál.Oni tam maj různý kvóty na sběr stanovený státem.Nesmíš je překročit.Každý vinař může mít určitou sumu šťávy, nicméně bude rád,když jeho pole nepříjde nazmar a víno se ostřihá,ovlivní to tak příští sklizeň...
Po Mlýnu jsem odjela na squat kousek za Troyes.Tam se k nám přidala partička z Remeše, neúplná,stejně jako nás opustilo pár lidí,tak i je. Z folcvágnu znělo : "nadělali řízky z mýho pejska ajajajajaj,paničce se hrozně stejská ajajajajaj..." a jiný šlágry od trabandu,spiral tribe a dalších...blány smích zněl a bavil.Na squatu netekla teplá voda, takže děcka ,pěkně otužovat se teď budete, buď ve sprše anebo v řece...Na skvótu,kam přijel i skvělej dj s hity tutovými,boží Arnoštek a z konťáku 150 piv a hafo zeleniny, dijonský hořčice a jiných lahůdek, jsem byla dvakrát a podruhý ,což bylo po pobytu pod Dijonem už značně enrhymée.Jak skvělá pak byla ovečka Kuby,kterou mi tam na chvilku nechal.Romantiše spaní u krbu na vojenským lehátku s ovečkou, na pozadí r.e.m. a s občasnou chválou na mou maličkost od už zase opitého pražského dřevorubce:D
Byli na mě milí.Rosiny mi vařil ranní kávu, Kuba zval do kanceláře v jeho autě na jamesona a hašiš a Šimy se dušoval ,že lepšího super kamaráda nepotkám a zvyšoval mi ego :D
V Dijonu mě chytla menší ponora z věcných krkanců a nadávek.Huba mi nelenila a rázem slušnost pánů také té etikety dorazila,což bylo milý překvapení.U ohně se usínalo v palermu a mafie vítězila. Spali jsme ve vojenským stanu a dvě noci byla kosa monstrózní.Koupali jsme se na takovým odpočívadle v Beaunne, páč veřejný sprchy jsme nenašli.Cetrum tohodle města je nádherný.
Při závěrečný kalbě na mlejně,asi už jen v 8 lidech ,kde se domlouval nadcházející výlet k moři a do Paříže,vyheclo se šplhání na trámy.Odnesly to namožené krční obratle a lekanec při močení na verandě způsobil pád ze tří metrů a rázem 5 zlomených žeber.Paráda.Výlet se tedy nekonal počkalo se jeden den,a pak s marodama pěkně domů.
Prohlídka polišů taky pobavila.Vzbudím se na F-D hranicích a doklady.Šimy předkládá okopírovaný rodný list a občanku, jelikož jej pár měšíců předtím okradli v Barceloně, slečna vedle mě vyděšeně ani nedýchá pomalu,páč ji zas okradli při stopu do Francie.Naštěstí ji přehledli.Řidička dýchá,nic.Díky bohu, usrkla si párkrát ještě ve Francii,vepředu strach,že se objeví haš.A udivený výraz polišů při pohledu na zraněného "žebráka", zdopovanýho práškama proti bolesti a pivem...ůůů přežili jsme a jak jsme překročily německý hranice,za volant sednul Kuba,my si dali startku a pádilo se do východních Čech.Kuba mohl řídit až v Čechách, protože se taky jednou hecnul a chtěl zjistit kolik jeho auto jede nevýš.187 km/h.
Dál už nemohl. Stop! Zákaz řízení ve Francii na měsíc,papíry poslány do Čech a 150 eur pokuta. Smolař, ještě předtím předcpaný auto měl,když se vyjíždilo do Dijonu až mu praskl spirála na zadním kole,týden trvala oprava...
že by ještě něco bulvárního? ...trochu osobního...setkala jsem se tam po zhruba roce s klukem,kterýho jsem měla v hlavě strašně dlouho,a myslela jsem si ,že i v srdci. Oči už mám dokořán:D Fajn pokec s ním,fajn slečnu má, mou kamarádku a celý je to fajn ,že už je to za mnou:D Snad si už nebudu malovat krásné obrázky o neznámých, co mi svým způsobem pomotaj hlavu.
Před Prahou ještě zastávka na den a noc v Žamberku. Alkoholový běh.Můj čaj byl prokládan rumy.Za jejichž množství se stydím.Bylo by to krásný tam, kdyby se nestala nepříjemnost a to ztráta 500 eur s peněženkou našeho pražského dřevorubce,jež má ve zvyku během pití usínat.
report numero un bude mít možná numero deux, pokaď se v půlce listopadu zas zvednu a pojedu tam zastřihávat keře vinic. Uvidí se ,zatím s velkou pravděpodobností. I když mi toto narušuje plán jít na VŠ, ale což nejsem prvoplánová ani netoužím mít život nalajnován,takže au revoir peut-etre ;)
machepela.rajce.idnes.cz/france/#album"
středa, září 02, 2009
žalochvět
Kam se to řítí tenhle svět
a kam chvátám to já?
Koho znám, kdo mě jen minul?
maniodepresivní tornádo
mi rozvíří hlavu,
prej dvakrát nevstoupíš.
Zas plácám,
nic není.
Bylo snad
Bylo by krásné.
Zasni mě!
příliš svítím.
Anebo žni!
ať se spálím.
Ale už!
Nic?
Od dob co miluji, pohřbívám.
Nechci už!
Zasévám...
se proklínám?
- žalochvět
a kam chvátám to já?
Koho znám, kdo mě jen minul?
maniodepresivní tornádo
mi rozvíří hlavu,
prej dvakrát nevstoupíš.
Zas plácám,
nic není.
Bylo snad
Bylo by krásné.
Zasni mě!
příliš svítím.
Anebo žni!
ať se spálím.
Ale už!
Nic?
Od dob co miluji, pohřbívám.
Nechci už!
Zasévám...
se proklínám?
- žalochvět
Chci více vědět? Mám se ptát? Chci odpověď...
Pravda s lží si hraje na dvojčata
Chci více slyšet? Mám poslouchat...
slova s intonací význam zamění. Tón imponuje
Chci více vidět?Sundat snové brýle? Anebo spát...
Vyváží krása maličkostí ohyzdnost lidskou? Pochubuju
Chci vykročit? Nalézt sama sebe? Mám já odvahu..
Nadšenost se sebezpytem hází klády k nohám. Překročím
Chci zapomenout? Odpustit? Sobě anebo světu...
přijde budoucí, mizí-li minulost.Je to přesné
Čekám jen anebo tvořím? A nač čekat? Utíkám...
Zmeškala bych svou podstatu v tom chvatu
Pravda s lží si hraje na dvojčata
Chci více slyšet? Mám poslouchat...
slova s intonací význam zamění. Tón imponuje
Chci více vidět?Sundat snové brýle? Anebo spát...
Vyváží krása maličkostí ohyzdnost lidskou? Pochubuju
Chci vykročit? Nalézt sama sebe? Mám já odvahu..
Nadšenost se sebezpytem hází klády k nohám. Překročím
Chci zapomenout? Odpustit? Sobě anebo světu...
přijde budoucí, mizí-li minulost.Je to přesné
Čekám jen anebo tvořím? A nač čekat? Utíkám...
Zmeškala bych svou podstatu v tom chvatu
okamžik, prosim, smažu si tě z paměti
ten okamžik štěstí,
jemný záchvěv jež mi šeptal snad
Ztráta když tě lapí, hryzne a nechce pustit,
jakoby nebylo nic jiného
Jak já nesnáším konečnost
A potkávám ji a zakopávám
Okamžik deziluze se jeví snáz než říci sbohem
Už nikdy
Jevím se klidně a chvěji se
jak listí v korunách topolů zas
Tebe má milovaná už nevidím, žal mi zavírá oči.
Prudce je otevírá odhodlanost vykročit dál.
Přenést to vše.Svůj život.
A přec je to lásky cit.Pohasíná.
Možná je to samoláska, že trpím ztrátou Tebe
Tak nedávno se stalo
živost a plodnost světa mě osvítila,
ale osoby i čas jsou smyšlený.
Trvalé jsou myšlenky,
že změny přicházejí a mizí to,
v což jsem věřila
Kde se jen bere ochota vydržet a rvát se
o kus místa na tak hloupém světě,
kde těžko poznat smysl v lžích,který si předsouváme.
Najdu-li? Nevím
ten okamžik štěstí,
jemný záchvěv jež mi šeptal snad
Ztráta když tě lapí, hryzne a nechce pustit,
jakoby nebylo nic jiného
Jak já nesnáším konečnost
A potkávám ji a zakopávám
Okamžik deziluze se jeví snáz než říci sbohem
Už nikdy
Jevím se klidně a chvěji se
jak listí v korunách topolů zas
Tebe má milovaná už nevidím, žal mi zavírá oči.
Prudce je otevírá odhodlanost vykročit dál.
Přenést to vše.Svůj život.
A přec je to lásky cit.Pohasíná.
Možná je to samoláska, že trpím ztrátou Tebe
Tak nedávno se stalo
živost a plodnost světa mě osvítila,
ale osoby i čas jsou smyšlený.
Trvalé jsou myšlenky,
že změny přicházejí a mizí to,
v což jsem věřila
Kde se jen bere ochota vydržet a rvát se
o kus místa na tak hloupém světě,
kde těžko poznat smysl v lžích,který si předsouváme.
Najdu-li? Nevím
čtvrtek, srpna 27, 2009
Nikdy víc
Patnáct let s Tebou, má přítelkyně
a už nikdy víc
se neuvidíme,Tě neuslýším.
Chybí mi Tvé kroky,
Tvůj dech,cit i políbení.
Už nikdy víc
jak je to hrozné,
srdce mě bolí,
stále Tě čekám,
přesto vím,že nepřijdeš.
Bylo mi ctí s Tebou být.
Byla si část mé duše, mé ouško.
Znalas mě důvěrně, jak i já Tebe.
Mě zbývá jen vzpomínat,zatím co Ty spíš
navěky, tam pod modřínem v zemi.
Snad pro Tebe okamžik smrti byl vykoupením,
snad mi jej odpuštíš,to rozhodnutí, usmrtit Tě.
Nebylo snadné, a věř mi ,že žal mě pálí.
Buď s bohem má milovaná
Babynko
a už nikdy víc
se neuvidíme,Tě neuslýším.
Chybí mi Tvé kroky,
Tvůj dech,cit i políbení.
Už nikdy víc
jak je to hrozné,
srdce mě bolí,
stále Tě čekám,
přesto vím,že nepřijdeš.
Bylo mi ctí s Tebou být.
Byla si část mé duše, mé ouško.
Znalas mě důvěrně, jak i já Tebe.
Mě zbývá jen vzpomínat,zatím co Ty spíš
navěky, tam pod modřínem v zemi.
Snad pro Tebe okamžik smrti byl vykoupením,
snad mi jej odpuštíš,to rozhodnutí, usmrtit Tě.
Nebylo snadné, a věř mi ,že žal mě pálí.
Buď s bohem má milovaná
Babynko
neděle, srpna 23, 2009
No Domino
00:15 nám jel bus. Nasedat se mělo na Florenci, nástupiště jedna.Žluťásek čekal.A batoh nacpaný salátem,dobrým čajem, houskami se sýrem a paprikou,a abysme nezklamaly, jak se patří čechiše štýl - řízek v chlebu.Čekal mě další jednodenní výlet do Vídně, tentokrát na screening , jakýsi výběrový řízení, jestli teda budem vzaté jako stavitelky domina pro rok 2009.
Zvrhlá to akce. Na dva měsíce odjedeš do Holandska, na sever, nedaleko moře, město se jmenuje Leeuwarden, středisko Fríska.A účel? Překonat světový rekord v počtu postavěných domino kostek! A tak pojďte si hrát:) Bláznivá vize, být součástí týmu asi 80 lidí,co dva měsíce pro to klečej,natahujou se,kladou kostičku po kostičce pod řádem drillu, by v jeden konečný moment se zadrženým dechem napjatě sledovali, zda jejich nakladený zárodky Domina pro nový světový rekord, padnou či ne.Kostek postavených do všemožných obrazců,příšer, výšek ,hlubin, přes překážky, to vše dělá sumu něco málo pod 5 milionu kusů.
Vídeň nás přívítala rozbřezskem, vystoupili jsme na Joseph-Roth-Gasse/Praterstern, a kam teď, na screeningu jsme měly být v jednu, a bylo něco málo po půl šestý.Stály jsme u metra U2- na Praterstern ,červené linky.A ptaly na cestu.Jedna moc milá paní,co se snažila pomoc,ale jaksi nechápala,že ji nerozumim ani jedno německý slovo ,který ne mě šprechtí,tak jsem ji poděkovala,odešla. Naštěstí se z kalby vracela trojice omladiny,skvěle, mluvili anglicky,takže radu jsme dostaly.
Celodenní jizdenka stojí 5,70 eur.Nasedli jsme do metra a svezly se na Karlsplatz. Pro mě důvěrné místo,pokaždé když jsem ve Vídni, procházím tímhle náměstím.Snědly jsme těstovino-zeleninový salátek a sledovaly brigádniky, jak platz uklízej.Uklízeči ve Vídni maj relativně pěknej vohoz. Eva jim zaviděla ty jejich kalhoty.
Chtělo se mi spát,navrhovala jsem zevling někde v parku.Den předtím jsem trochu popíjela,s K.,K.,J.,a spala jen dvě hodky před návratem na bikeu domu,(kdy jsem to vzala přes Bílou horu.Ještě k tomu s brekotem,páč má fena Bejby, je na tom zle.)I přesto ,že spánku bylo málo a ani v autobuse jsme ani jedna nezabraly, zčasti i kvůli krásné výslovnosti stewarda a stewardky... No zevlink v parku mi neprošel.Takže jsme vyrazily, my dvě děvčata na ranní prohlídku rakouské metropole.
...Architektura věru pěkná,ale centrum města mě nikterak neoslovilo, nějak zvlášť spíš.Administrativní budovy i domy jsou lekde hodně podobné těm v Praze,přesto mi příjde, že Praha je více protknutá hospůdka,barama, kavárničkama, takovým tím životem.Více rozmanitosti, uměleckých slohů na platformě jednoho města.Alespoň takhle na mě Vídně, tak chudě po ránu působila.Majestátnost bez ducha.
Přesto Street art tam jede, mladý umění je inspirující.A věřím ,že i hudební scéna bude bohatá.A co se nedá Vídni upřít je její fajný vkus v dekoru výkladních skříní.Aplausuju!
18.8.2009
Malá mapka centra Vídně nás dovedla k Starbusse Coffee, daly jsme latté,za ňákých 5 eur.Četly noviny z busu.Titulky o neonacitupcích a politický manýry, mě zprvu probralo,ale čtení uspává,takže šly jsme dál. A bourání baráku! Celkem zachovalýho, to jsem jestě neviděla.Takhle v centru města,aniž by se uzavřela ulice.
Mno postupně jsme dorazily až na Hietzing,v metru jsem usínala.Eva začla být nervozní.Nasedli jsme na bus a dojely před budovu ORF.Vrátnýmu jsem řekla ,že jdem na domino screaming :) a bylo to tu.
Absolvovali jsme asi dvě hodiny, takovýho psycho přetelskýho výslechu úvodního slova majitele firmy a jeho kolegy. Žertoval a pak zdrsnil a chtěl se dozvědět ,kdo je schopen udávat, kdo ne.Celkově kdo je ochotem vzdát se po dobu dvou měsíců své svobody a makat na rekordu. Motivace 8,5 eura na hodinu, práce 8 hodin denně,výplata týdně.Víkendy volné,možnosti navázání vztahů,ale vždy vše pod kontrolou.Celý den mluvit anglicky,dvakrát denně si měřit teplotu, uchovávat tajemství o zázraku stavění domina a bla bla bla, prostě být tým.
No po tomhle hovoru, vlastně už krátce před ním,jsem tušila ,že neprojdu, a že vlastně jsem tam jako doprovod mé uspěsnější kamarádce.Po asi hodince,co jsme si stavěli domino,náš tým Čecho-Slováku měl možnost pokochat se padajícím společným výsledkem.Vybrali čtyři. Tři muže ze Slovenska a jednu Češku a to Evku:)
Odebrali se do vedlejší místnosti,sepsat smlouvy a já pogatulovala a šla si zakouřit a zabavit se diabolem při čekaní na domino stavitelku...
Matěj týpek, co taky vyhrál jizdu do placatý země pod hladinou moře, měl pěkný pronikavý oči a taky tetku,co ve Vídni žije už 20 let.Trochu město znal.Ukázal nám botanickou zahradu s úhledně vypadajícími záhonky se secesním pavilonem ve středu trávníku.Všude poskakovali havrani a budoucí filozof nám prozrazoval cosi o sobě.
A když se zdaří ,co se zdařit má, je to důvod k oslavě, a tak jsme zachovali svůj hrdý čechyše štíl a šli na pívo, ochutnat rakouský zlatavý mok.Tak zklamalo mě ,že nam v tom baru,dali kuželku a trojdeci sklenku za 2,60 eur, ale ta značka Grösser chutná libě.Jistý Rakušák zrovna slavil narozeniny ,tak nám to druhý pivo zaplatil.Vyčurat a běžet na bus! A to do slova. Málem jsme ho nestihly. Nastoupily jsme totiž opačným směrem, pač na tom místě metra jsme se nevyznaly a potřebovali jsme na červenou.V tramvaji,přišla rada. Běh zpět.Bosá jsem sprintovala metrem,hlesala pardon a v duchu se přesvědčevala,že máme dost času.Takovýto zpomalení reality,vím že to funguje, jen se musí jedna snažit. A vyšlo to!Skoro těsně na minutku.Žlutý bus neujel a my se mohly spokojeně vyfunět na kožené sedačce. První steward za ten den,co uměl anglicky,měl nežný hlas a působil sympaticky.Na cestu pustili film s MR.Beanem o jehocestě do Francii,snad pro mě malá předzvěst toho,že tam povedou mé kroky:)
Po dvou hodinách jsem se zpocená na zadech a týlu probudila, přijížděli jsme do Brna.Čas kolem 11 večerní.Prošly jsme centrem, já si dala sýr v housce a výborným zelím,vzpomínka na Jindru,kterej tvrdil ,že pražský zelí se nedá žrát ,když ochutnáš to zdejší.Eva šla do kfc.Dostala jsem kus kuřete a dala si hranolky.Výhoda bezednýho nápoje.Brněnský bulvár je kouzelný, stejnak jak tak cirkovitá kašna na náměstí,s verši o vodě. Doplnily jsme zasobu cigaret a vyrazily na nádr.
Při asi 15. hře fárblu, kterej jsem neustále prohrávala, jsem dosrkávala kelímek macchiata, Eva do toho svého hodila vajgla,prej v tom svym kapučínu cítila rez z trubek v automatu.Předtím jsme chvíli polehávaly na té lavičce,opodál si to šoural bezdiš, a příjížděly švestky.Na místo většinou očekaváného prudění se strážník zeptal,vše v pořádku? - ano - ste odsud ? - čekáme na bus. No tak pač jsou tady ty kamery,tak si zapalte až odjedu do prdele,jo ? - tím mě dostal, pobavil no.Byla zima,tak asi na hodku jsme zapadly do nonstopu naproti na čaj.Já zelený.Eva černý. Hostu asi pět.Jeden hrál automaty.Servírka znuděná koukala na tv pořad,kde zjistíte,co vás čeká a nemine. V tom Eva,ty vole,to je sestra.A byla.Výklad snů.Byly jsme na odchodu, když volá slečna,že by chtěla zjistit,jak je na tom se svým přítelem,Ester a jaký se vám zdál sen? no žádný. No ale jak vidíte, nemám tu žádné věstěcké náčení, těžko vám můžu odpovědět. Holčina byla asi hodně zoufalá.
ještě 15 minut a jeli jsme směr Praha. Eva šla po sprše do práce.Já ji usla na sedečce v pokoji, během její hygieni, se mi zdál sen,kde z Eviny tašky,kam jsem pro cosi sahala, vypadla oddělená hlavička od tělíčka bílého králíčka...v tašce cosi křuplo,tak divně jako ptáče spíš.To by mě zajímalo Ester,co to znamenalo.Evu by zas zajímalo,jestli by ji sestra poznala po telefonu.Lidi maj zájem o divnosti:)
více fotek na http://machepela.rajce.idnes.cz/Vienna/#album
Zvrhlá to akce. Na dva měsíce odjedeš do Holandska, na sever, nedaleko moře, město se jmenuje Leeuwarden, středisko Fríska.A účel? Překonat světový rekord v počtu postavěných domino kostek! A tak pojďte si hrát:) Bláznivá vize, být součástí týmu asi 80 lidí,co dva měsíce pro to klečej,natahujou se,kladou kostičku po kostičce pod řádem drillu, by v jeden konečný moment se zadrženým dechem napjatě sledovali, zda jejich nakladený zárodky Domina pro nový světový rekord, padnou či ne.Kostek postavených do všemožných obrazců,příšer, výšek ,hlubin, přes překážky, to vše dělá sumu něco málo pod 5 milionu kusů.
Vídeň nás přívítala rozbřezskem, vystoupili jsme na Joseph-Roth-Gasse/Praterstern, a kam teď, na screeningu jsme měly být v jednu, a bylo něco málo po půl šestý.Stály jsme u metra U2- na Praterstern ,červené linky.A ptaly na cestu.Jedna moc milá paní,co se snažila pomoc,ale jaksi nechápala,že ji nerozumim ani jedno německý slovo ,který ne mě šprechtí,tak jsem ji poděkovala,odešla. Naštěstí se z kalby vracela trojice omladiny,skvěle, mluvili anglicky,takže radu jsme dostaly.
Celodenní jizdenka stojí 5,70 eur.Nasedli jsme do metra a svezly se na Karlsplatz. Pro mě důvěrné místo,pokaždé když jsem ve Vídni, procházím tímhle náměstím.Snědly jsme těstovino-zeleninový salátek a sledovaly brigádniky, jak platz uklízej.Uklízeči ve Vídni maj relativně pěknej vohoz. Eva jim zaviděla ty jejich kalhoty.
Chtělo se mi spát,navrhovala jsem zevling někde v parku.Den předtím jsem trochu popíjela,s K.,K.,J.,a spala jen dvě hodky před návratem na bikeu domu,(kdy jsem to vzala přes Bílou horu.Ještě k tomu s brekotem,páč má fena Bejby, je na tom zle.)I přesto ,že spánku bylo málo a ani v autobuse jsme ani jedna nezabraly, zčasti i kvůli krásné výslovnosti stewarda a stewardky... No zevlink v parku mi neprošel.Takže jsme vyrazily, my dvě děvčata na ranní prohlídku rakouské metropole.
...Architektura věru pěkná,ale centrum města mě nikterak neoslovilo, nějak zvlášť spíš.Administrativní budovy i domy jsou lekde hodně podobné těm v Praze,přesto mi příjde, že Praha je více protknutá hospůdka,barama, kavárničkama, takovým tím životem.Více rozmanitosti, uměleckých slohů na platformě jednoho města.Alespoň takhle na mě Vídně, tak chudě po ránu působila.Majestátnost bez ducha.
Přesto Street art tam jede, mladý umění je inspirující.A věřím ,že i hudební scéna bude bohatá.A co se nedá Vídni upřít je její fajný vkus v dekoru výkladních skříní.Aplausuju!
18.8.2009
Malá mapka centra Vídně nás dovedla k Starbusse Coffee, daly jsme latté,za ňákých 5 eur.Četly noviny z busu.Titulky o neonacitupcích a politický manýry, mě zprvu probralo,ale čtení uspává,takže šly jsme dál. A bourání baráku! Celkem zachovalýho, to jsem jestě neviděla.Takhle v centru města,aniž by se uzavřela ulice.
Mno postupně jsme dorazily až na Hietzing,v metru jsem usínala.Eva začla být nervozní.Nasedli jsme na bus a dojely před budovu ORF.Vrátnýmu jsem řekla ,že jdem na domino screaming :) a bylo to tu.
Absolvovali jsme asi dvě hodiny, takovýho psycho přetelskýho výslechu úvodního slova majitele firmy a jeho kolegy. Žertoval a pak zdrsnil a chtěl se dozvědět ,kdo je schopen udávat, kdo ne.Celkově kdo je ochotem vzdát se po dobu dvou měsíců své svobody a makat na rekordu. Motivace 8,5 eura na hodinu, práce 8 hodin denně,výplata týdně.Víkendy volné,možnosti navázání vztahů,ale vždy vše pod kontrolou.Celý den mluvit anglicky,dvakrát denně si měřit teplotu, uchovávat tajemství o zázraku stavění domina a bla bla bla, prostě být tým.
No po tomhle hovoru, vlastně už krátce před ním,jsem tušila ,že neprojdu, a že vlastně jsem tam jako doprovod mé uspěsnější kamarádce.Po asi hodince,co jsme si stavěli domino,náš tým Čecho-Slováku měl možnost pokochat se padajícím společným výsledkem.Vybrali čtyři. Tři muže ze Slovenska a jednu Češku a to Evku:)
Odebrali se do vedlejší místnosti,sepsat smlouvy a já pogatulovala a šla si zakouřit a zabavit se diabolem při čekaní na domino stavitelku...
Matěj týpek, co taky vyhrál jizdu do placatý země pod hladinou moře, měl pěkný pronikavý oči a taky tetku,co ve Vídni žije už 20 let.Trochu město znal.Ukázal nám botanickou zahradu s úhledně vypadajícími záhonky se secesním pavilonem ve středu trávníku.Všude poskakovali havrani a budoucí filozof nám prozrazoval cosi o sobě.
A když se zdaří ,co se zdařit má, je to důvod k oslavě, a tak jsme zachovali svůj hrdý čechyše štíl a šli na pívo, ochutnat rakouský zlatavý mok.Tak zklamalo mě ,že nam v tom baru,dali kuželku a trojdeci sklenku za 2,60 eur, ale ta značka Grösser chutná libě.Jistý Rakušák zrovna slavil narozeniny ,tak nám to druhý pivo zaplatil.Vyčurat a běžet na bus! A to do slova. Málem jsme ho nestihly. Nastoupily jsme totiž opačným směrem, pač na tom místě metra jsme se nevyznaly a potřebovali jsme na červenou.V tramvaji,přišla rada. Běh zpět.Bosá jsem sprintovala metrem,hlesala pardon a v duchu se přesvědčevala,že máme dost času.Takovýto zpomalení reality,vím že to funguje, jen se musí jedna snažit. A vyšlo to!Skoro těsně na minutku.Žlutý bus neujel a my se mohly spokojeně vyfunět na kožené sedačce. První steward za ten den,co uměl anglicky,měl nežný hlas a působil sympaticky.Na cestu pustili film s MR.Beanem o jehocestě do Francii,snad pro mě malá předzvěst toho,že tam povedou mé kroky:)
Po dvou hodinách jsem se zpocená na zadech a týlu probudila, přijížděli jsme do Brna.Čas kolem 11 večerní.Prošly jsme centrem, já si dala sýr v housce a výborným zelím,vzpomínka na Jindru,kterej tvrdil ,že pražský zelí se nedá žrát ,když ochutnáš to zdejší.Eva šla do kfc.Dostala jsem kus kuřete a dala si hranolky.Výhoda bezednýho nápoje.Brněnský bulvár je kouzelný, stejnak jak tak cirkovitá kašna na náměstí,s verši o vodě. Doplnily jsme zasobu cigaret a vyrazily na nádr.
Při asi 15. hře fárblu, kterej jsem neustále prohrávala, jsem dosrkávala kelímek macchiata, Eva do toho svého hodila vajgla,prej v tom svym kapučínu cítila rez z trubek v automatu.Předtím jsme chvíli polehávaly na té lavičce,opodál si to šoural bezdiš, a příjížděly švestky.Na místo většinou očekaváného prudění se strážník zeptal,vše v pořádku? - ano - ste odsud ? - čekáme na bus. No tak pač jsou tady ty kamery,tak si zapalte až odjedu do prdele,jo ? - tím mě dostal, pobavil no.Byla zima,tak asi na hodku jsme zapadly do nonstopu naproti na čaj.Já zelený.Eva černý. Hostu asi pět.Jeden hrál automaty.Servírka znuděná koukala na tv pořad,kde zjistíte,co vás čeká a nemine. V tom Eva,ty vole,to je sestra.A byla.Výklad snů.Byly jsme na odchodu, když volá slečna,že by chtěla zjistit,jak je na tom se svým přítelem,Ester a jaký se vám zdál sen? no žádný. No ale jak vidíte, nemám tu žádné věstěcké náčení, těžko vám můžu odpovědět. Holčina byla asi hodně zoufalá.
ještě 15 minut a jeli jsme směr Praha. Eva šla po sprše do práce.Já ji usla na sedečce v pokoji, během její hygieni, se mi zdál sen,kde z Eviny tašky,kam jsem pro cosi sahala, vypadla oddělená hlavička od tělíčka bílého králíčka...v tašce cosi křuplo,tak divně jako ptáče spíš.To by mě zajímalo Ester,co to znamenalo.Evu by zas zajímalo,jestli by ji sestra poznala po telefonu.Lidi maj zájem o divnosti:)
více fotek na http://machepela.rajce.idnes.cz/Vienna/#album
středa, července 08, 2009
Nic Všeho
Co to je?
... ptá se Nic
Krása
... odpovídá Vše
Proč nevidim?
V nedávné současnosti
Nic cítilo štěstí
popírajíc svou nicotu
mžiky krásy všeho
sebralo Si se.
Nehledá ve tmě
tou kráčí
by se mohl živit světlem,
svým opakem.
... ptá se Nic
Krása
... odpovídá Vše
Proč nevidim?
V nedávné současnosti
Nic cítilo štěstí
popírajíc svou nicotu
mžiky krásy všeho
sebralo Si se.
Nehledá ve tmě
tou kráčí
by se mohl živit světlem,
svým opakem.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
