byl jako sen
nechám jej odplout hladinou mokřad,
snad i vzpomínka octne se v mlze
je odsouzen
kdos spoutan věčnou touhou po plnosti
usiná v poušti vyprahlosti,
tak i v nový den
přemítám o smyslu krátkých nocí
zatracenosti světa,
jeho kráse,
své ostuze
studim v horké lóži
trnů co zdály se být darem
byl to jen sen
namaluji mu oči,
aby odletěla, už odletěla
...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat