jsme blíženci dva, kdy já byla Tvá
náhodou spojeni
zdánlivě oslněni
sebou, jak bylo by trvalé
Krátce sobě zaslíbeni
bolavě propadám v hloubi
jsem třetí hranou, jen kéž by
ale nejsme to my, my není
Zas ta utopie vášnivého citu
že si mě chtěl
že svět se chvěl
marné to snění, časem pomine
Těšilo mě, byla jsem Tvoje
děvka k omrdání
dívka k zulíbání
snad obejmeš mě příteli z ráje
odkud nás vyhnal krutý čas
plod byl tak chutný a já hlad měla
cesty se splétaj, střetnem se zas
mrzí mě podvod, že jsem tak smělá
hříšnice,
co jednou ženou byla....
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat