4. 7. 2010 Dublin, Rathgar, na zahradě, after second day in Sweeny´s

překvapivá samota
přepadla mě na režisérském křesli
jak chybí mi ta jistota
vedu správně ruku,jež život můj kreslí?

Ač preferuji spontánnost
zdá se,že se daří,obrat v dobro
Zas se hážu do pole, já host
jsem, hledajíc žití moudro

pochybovačná hlava, možná únavou
myslí o úniku,vzdát to,jít z ringu
chycená sytě,co mi chybí?,záplavou
emocí,mizíc v minulosti bongu

těmi tóny se unáším do oblak
plují tak rychle. Čas co přinese...
chce každý vědět, bytří svůj zrak
hrdý Staropramen poráží Guinesse...

jen...
mám stále křídla?
mohu létat, stavět hnízdo?
je zde náhodilost milá?
bo narážím na zdivo...

17. 6. 2010 Oatfield, Killoran napsáno na jedné z posledních procházek se Sally...

Zachytit tak stéblo trávy,
odlesky slunce,
té boží krásy...
Pole padlé trávy,
renesančně voní.
Býk kontroluje stádo
milých krav...
Včelí nálety,
týkaj se obroučků mých.
Pěji si :
a do vlasů vám zabroukám,
pá pa, pa pá...
Bodláčí, narcis
déšť a klid ostrova
té drsně krásné země...

to host ... 16.6 2010 Oatfield, Killoran holt veršování je nejsnažší cesta ,jak ze sebe ty různý svinsta dostat ...

Sometimes it happens,
lies appear,
unbelieve faces around.
Keep smiling!
But is it real?
Or i dream...
there´s beauty inside.
Killing evel inda mind,
it still whispers in background,
as a big eye of brother,
pretending he likes,
who i am.
What an empty globe
less joy from blue sky,
sunshine or gleam of beings.
I gonna pray for you
to discover faith of love ...

so sweet dreams my Dears ...

Tak do třetice, vše dobré... Good night darling

Troubles with heart,
it hurts,
it happens,
makes me heavy.

We separate,
both goes to such caves,
where are that waves...
no love, no hate.

You teached me a lot,
I am a dreamer still lost

No sins ,
just fall from eden.
Oh since,
this moment i´m strained on Earth.

11. 6. 2010 , Oatfield, Killoran ... mezi pastvinami, inspirováno pohledem do zakrvených smutných psích očí ...

Předčítám z vrásek jeho tváře,
kdo ví, kdy změní se v prach,
na konci tunelu oslnivá záře,
necítím panický strach.

Výkřik!střely jak do hejna vran,
háv jejich křídel zastří zrak,
a duše odprostí se od žalných ran,
když drahými oděn je v pozdní frak.

Kdesi je místo,kde země usiná,
vědomí dotýká se vesmírných drah.
Kdosi snad osud jeho proklíná,
Sám život usvědčen, prý milostivý vrah.

7.6. 2010 Galway , po delší době pár veršů

jsme blíženci dva, kdy já byla Tvá
náhodou spojeni
zdánlivě oslněni
sebou, jak bylo by trvalé

Krátce sobě zaslíbeni
bolavě propadám v hloubi
jsem třetí hranou, jen kéž by
ale nejsme to my, my není

Zas ta utopie vášnivého citu
že si mě chtěl
že svět se chvěl
marné to snění, časem pomine

Těšilo mě, byla jsem Tvoje
děvka k omrdání
dívka k zulíbání
snad obejmeš mě příteli z ráje

odkud nás vyhnal krutý čas
plod byl tak chutný a já hlad měla
cesty se splétaj, střetnem se zas
mrzí mě podvod, že jsem tak smělá

hříšnice,
co jednou ženou byla....

otázka na přímo vyřčená
otázka bez odpovědi
odpověď bezduchá
autor ten v koutě sedí

otázka života a smrti
otázka s úmyslem nalezení
odpověď neslyšitelná
autor v davu se ztrácí

otázka cti, pravd a touhy
otázka vzbouříc společenské kruhy
odpověď povrchní i málo lživá
autor se rdí

otázka nemravností
otázka přežití či moci
odpověď erupcí
autor se tiše skryl

otázka důvěrnosti , chvění
otázka stydlivých gest a těl
odpověď uspokojení
autor autorovi chtěl

rozhozená ciťka dvou divných večerů

Odcizila se mu ,už dávno není jeho malá holčička, co tak ráda sledovala jeho vychytávky,jak všemu rozumněl, jeho kutilství, vtipkování i technický
rozum.Málo si toho o sobě řeknou. Možná oba nesou, jak rybáři proděravěný sítě svých citů a možná i křiv z minulosti, ale jako by
nic. Vyrazí si rybařit,i když ví ,že úlovek nebude.
Patrně nikdy nebude pro něj dostatečně dobrá. Něčím vynikat mezi ostatními,jen ať se pěkně zařadí a maká a cáluje. Nepracuje, doposud němela stálou práci dýl jak půlrok. Donedávna studovala. Prostě stála ho spoustu penež ,aniž by mu část z nich vrátila. A už je toho jak se patří dost.
Zamlátit si do stolu, postěžovat si její matce, neříct do očí, protože ,co kdyby se mýlil? Nemá potřebně správné argumenty? A proč s tím nezačne ona. Všeobecně platí, že ženy mají větší dar mluvy. No jo ,to bysme ale nemluvili o ní,
a ona je sice obyčejná, ale přeci jen ji nelze zobecnit, především je tu mnoho vybočujících faktorů.
neschopnost vztahu
říci mám tě ráda
nesebedůvěra
prosazení svých myšlenek , napadů v kolektivu, teď už dokonce i mezi přáteli
nedůvěra v lidská slova a city s tím spjatá pochybovačnost
stydlivost
nudnost, vybledlost ,sklopený zrak a tichá slova, vysledek jejich oddané výchovy?

jejich?
byli na to dva? byli štastný? zná je jejich dcera i v jejich štastné etapě života?
,
a co bude s ní?
osud? no to už tu bylo
-------------------------------------------------------------------------------
neví nic,co bude, ví jen kým je teď a sobě se tak hnusí.Rouhá se myšlenkou, proč ji vůbec bůh stvořil, k čemu? K malé radosti než vyrostla. Aby pro někoho něco znamenala? Patrně. Je to milé, ale proč má člověk žít... jen aby byl pro někoho známý, přináší to s sebou zbytečný její boj na tomhle světě a že místa je tu pro nás málo. A jak se patří je nahraditelná. Bože, beru to jako lichotku,že jsem, jen nevím kudy kam.

Můžete mi odpustit,že nejsem dobrou dcerou, že nebuduju tvůrčí kariéru,že je toho moc,co neumím a možná nikdy se nenaučím.

Hroznej samopohled jako na bezdomovce, co vysomruje aspoň to cigárko a s kamarádíčkama se vožere,když teda je z čeho. A přitom taková prázdnota. Nenaplněné vize, záterasa na cestě a bludnej kruh. Vahou a jak z něho ven?
Útěk! Zdrhni si ?) před tebou se nedá utéct, si svůj vlastní stín a možná ,že nikdy nebudeš jiná, žádný záře reflektorů,
žádný divadlo, zbyde jen zaprašená loutka, viselec v rozpadlým kabaretu.
Slza na krajíčku bodá.

---------------------------------------------------------------
Dvě noci , se cítila být ničím. Špatně to snaší,když vidí svou dekadenci v očích rodiny. Kritická otcova slova rozhodí víc než od žen našeho klanu.

Ještě že nic netrvá věčně, alespoň v některých případech jsem za to vděčna. paradoxně, spouštěch těhlech černejch myšlenek přišel v moment, kdy se zas situace zlepšila, a alespoň mám pohodovou práci v milym prostředí...