Carpathie : °

12.7. Sunny room ,Dublin

Jedna z těch krásných okolností,
co jsem potkala
byl osudem jako ledovec titaniku,
nedá mi spát.
Myslíc na návrat,
točím kormidlem ,
muž přes palubu, volám.
Moře je ledové,
zatímco v kotlech hoří zbytky paliva.
Do noci valčíky na rozloučenou,
jak sirén výstřel signály nadějí zní,

že kdosi chce přežít,
neutonout v záplavě mrtvých krys a křiku.
Světlo nezhasínej s údery pádel jediného člunu.
vorem milostivým byl nesa slastné žití...
o sladká Carpathie
° ( loď jež zachránila trosečníky v 1912)

4. 7. 2010 Dublin, Rathgar, na zahradě, after second day in Sweeny´s

překvapivá samota
přepadla mě na režisérském křesli
jak chybí mi ta jistota
vedu správně ruku,jež život můj kreslí?

Ač preferuji spontánnost
zdá se,že se daří,obrat v dobro
Zas se hážu do pole, já host
jsem, hledajíc žití moudro

pochybovačná hlava, možná únavou
myslí o úniku,vzdát to,jít z ringu
chycená sytě,co mi chybí?,záplavou
emocí,mizíc v minulosti bongu

těmi tóny se unáším do oblak
plují tak rychle. Čas co přinese...
chce každý vědět, bytří svůj zrak
hrdý Staropramen poráží Guinesse...

jen...
mám stále křídla?
mohu létat, stavět hnízdo?
je zde náhodilost milá?
bo narážím na zdivo...

17. 6. 2010 Oatfield, Killoran napsáno na jedné z posledních procházek se Sally...

Zachytit tak stéblo trávy,
odlesky slunce,
té boží krásy...
Pole padlé trávy,
renesančně voní.
Býk kontroluje stádo
milých krav...
Včelí nálety,
týkaj se obroučků mých.
Pěji si :
a do vlasů vám zabroukám,
pá pa, pa pá...
Bodláčí, narcis
déšť a klid ostrova
té drsně krásné země...

to host ... 16.6 2010 Oatfield, Killoran holt veršování je nejsnažší cesta ,jak ze sebe ty různý svinsta dostat ...

Sometimes it happens,
lies appear,
unbelieve faces around.
Keep smiling!
But is it real?
Or i dream...
there´s beauty inside.
Killing evel inda mind,
it still whispers in background,
as a big eye of brother,
pretending he likes,
who i am.
What an empty globe
less joy from blue sky,
sunshine or gleam of beings.
I gonna pray for you
to discover faith of love ...

so sweet dreams my Dears ...

Tak do třetice, vše dobré... Good night darling

Troubles with heart,
it hurts,
it happens,
makes me heavy.

We separate,
both goes to such caves,
where are that waves...
no love, no hate.

You teached me a lot,
I am a dreamer still lost

No sins ,
just fall from eden.
Oh since,
this moment i´m strained on Earth.

11. 6. 2010 , Oatfield, Killoran ... mezi pastvinami, inspirováno pohledem do zakrvených smutných psích očí ...

Předčítám z vrásek jeho tváře,
kdo ví, kdy změní se v prach,
na konci tunelu oslnivá záře,
necítím panický strach.

Výkřik!střely jak do hejna vran,
háv jejich křídel zastří zrak,
a duše odprostí se od žalných ran,
když drahými oděn je v pozdní frak.

Kdesi je místo,kde země usiná,
vědomí dotýká se vesmírných drah.
Kdosi snad osud jeho proklíná,
Sám život usvědčen, prý milostivý vrah.

7.6. 2010 Galway , po delší době pár veršů

jsme blíženci dva, kdy já byla Tvá
náhodou spojeni
zdánlivě oslněni
sebou, jak bylo by trvalé

Krátce sobě zaslíbeni
bolavě propadám v hloubi
jsem třetí hranou, jen kéž by
ale nejsme to my, my není

Zas ta utopie vášnivého citu
že si mě chtěl
že svět se chvěl
marné to snění, časem pomine

Těšilo mě, byla jsem Tvoje
děvka k omrdání
dívka k zulíbání
snad obejmeš mě příteli z ráje

odkud nás vyhnal krutý čas
plod byl tak chutný a já hlad měla
cesty se splétaj, střetnem se zas
mrzí mě podvod, že jsem tak smělá

hříšnice,
co jednou ženou byla....

otázka na přímo vyřčená
otázka bez odpovědi
odpověď bezduchá
autor ten v koutě sedí

otázka života a smrti
otázka s úmyslem nalezení
odpověď neslyšitelná
autor v davu se ztrácí

otázka cti, pravd a touhy
otázka vzbouříc společenské kruhy
odpověď povrchní i málo lživá
autor se rdí

otázka nemravností
otázka přežití či moci
odpověď erupcí
autor se tiše skryl

otázka důvěrnosti , chvění
otázka stydlivých gest a těl
odpověď uspokojení
autor autorovi chtěl