a tak tedy bez komentu,
beru to jako fakt!
vidím zlověstnou kometu,
můj cit můj kat!
lásky cit,že by prokletý?
nemá se ptát!
ne to jen,když někdo naletí,
sobě se smát!
na líci úsměv široký,
klauní,co směje se staletím,
pro tanec krapet divoký,
podruhé,co klaním se dojetím
tak děkuji za milé divadlo,
za hru rukou,řeč těla,za tu noc
směji se,to se povedlo
milována být,to žádala moc?
čtvrtek, října 22, 2009
středa, října 21, 2009
úterý, října 20, 2009
rozmilé přivítání
A co bude dál?
Byla to jen divá hra?
Mohla být vášnivější?
Je to jen pro teď?
Anebo se zdržíš na chvíli?
Řekneš mi sbohem, lady?
tak jako tenkrát
A chci Tě?
Snad.
Nechat to být?
jako pořád a zamlčet,
co na jazyku?
Mám v hlavě zmatek
A chci
si hrát i milovat.
Nepsat je do bloku,
ta slova mají adresáta.
Tak ti je posílám
k I.K. 17.10.2009
- - -
dnes se mi do postele rozsypal čaj
chtěla bych tančit tango,zkousnut růži
zatímco se dusím kouřem,za okny mlha
tak jako knihu přečíst si budoucnost, chci.
Chci?
chci toho tolik
třeba Tebe,
ale tohle ne.
a tak madam ,nejste přeci schnilé listí,
snesete toho hodně,sama víte,
on Vás oslovil?
kdož na vlnách se nechá unášet...
jen tančete!
zapomeňte na Salome,hlavu nechte být!
nepanikařte,nesněte,dyť se znáte :D
20.10.2009
Byla to jen divá hra?
Mohla být vášnivější?
Je to jen pro teď?
Anebo se zdržíš na chvíli?
Řekneš mi sbohem, lady?
tak jako tenkrát
A chci Tě?
Snad.
Nechat to být?
jako pořád a zamlčet,
co na jazyku?
Mám v hlavě zmatek
A chci
si hrát i milovat.
Nepsat je do bloku,
ta slova mají adresáta.
Tak ti je posílám
k I.K. 17.10.2009
- - -
dnes se mi do postele rozsypal čaj
chtěla bych tančit tango,zkousnut růži
zatímco se dusím kouřem,za okny mlha
tak jako knihu přečíst si budoucnost, chci.
Chci?
chci toho tolik
třeba Tebe,
ale tohle ne.
a tak madam ,nejste přeci schnilé listí,
snesete toho hodně,sama víte,
on Vás oslovil?
kdož na vlnách se nechá unášet...
jen tančete!
zapomeňte na Salome,hlavu nechte být!
nepanikařte,nesněte,dyť se znáte :D
20.10.2009
pondělí, října 19, 2009
Francie
Voyage pour Vinedage 8.9.2009 - 10.10.2009
... venku je mlha,že by se dala krájet.Halí mě do nostalgie a tak tu vzpomínám na uplynulý měsíc.Mlha ve Francii zalévala káždý ráno údolíčka s vinicemice.Ta rána byla tak chladná...ubíhající řádky vína...
Co říct o Francii?
Obří země,se špatným signálem,v místech mezi osadami,s krásnými horizonty a nebem i zemi,okouzlující svým vkusem, umem vychutnat si jídlo,pití,čas a kraj na pohled.Lidi se zdáli být milí, žádná zakaboněná prodavačka,prostě tranquillo s úsměvem na tváři, a když se jim něco nelíbí,tak jdou stávkovat a získat to ,co chtěj... jo trochu moc hrdí na svůj národ a jazyk na můj vkus.Tolik vlajek, jako v Paříži na každým boulevaru řada sloupů s nimi, jsem ještě neviděla.A přestože i uměj anglicky,zkrátka tě chtěj přinutit bys parlerovala fransé,jak kteří teda.
Pracovat pro Frantíky na vinici ,cvičilo mou trpělivost,a dlouhou dobu mě sledoval hrozen vína, přes týden jsem při každým zavření očí,jej viděla,šílenost spojená s vnímáním bolesti ,pěkně postupně procházející celým tělem.
Odjela jsem v druhým týdnu po ztrátě Bejbyny. A plusem na tý dřině mezi řádky,bylo snažší smíření se s její smrtí.Provětrala jsem si pěkně hlavu a poznala se zase v jiným úhlu, a to bylo příjemný zjištění. Když sdílíš ňáký ten pátek čas a prostor s 60 lidma, a snažíš se vyjít se všemi, obohatí tě to hrozně moc.
Nedávno jsem to přirovnala k řece. Každej člověk se ukazuje v nějakým světle a v extrémních situacích působí skór nejvíc ryze.Pokavaď se snažíš brát charakter jako celý tok řeky jak plyne, vidíš jak ty prudší hladiny proudu,tak tmavé i světlé až průzračné hladinky...a to co v jeden moment vnímáš jako černou špinavou řeku, může odrážející se paprseky slunce ve vteřině změnit na krásnou hladinu.Chtěla jsem jen vyjádřit, že jsem se snažila je přiliš nekritizovat a nebejt jak pavlačová drpna, i když mě taky přepadávala ponorka, prostě je brát,tak jak jsou a otevřeně.Pár z nich mi přirostlo k srdci.
Zdá se krátký ten čas ,aby mě mohl tolik změnit,přesto vnímám určitý hodnoty jinak.Nebudu si brečet tu do reportu,jak a co a kdo mě mrzel při mým návratu.Prostě je to jinak...
Večer před odjezdem jsme zašly s Evičkou do shadow na rozlučkový pívo.Já jela en France ,ona na týden na to do Holandu na domino day,kde je ještě teď a její zprávy z tama mě baví.Bylo to milý posezení a už se zase těšim ,až tuhle babu uvidim:)
Kolem desátý ráno přijela Danova mazda,naložila jsem bagáž a naše posádka Terez,Kryštof,Dan et moi, svištila po dálnici,do krásnýho neznáma...
... Otevřely se dveře, my vstoupili do kuchyně 300 let starýho mlýna Moulin du Vez.Zraky 20 lidi pohlédly.Trochu nervozní jsem byla.A tak jsem tady!
Po chvíli ochutnávám pastis a navazuju konverzaci.Až na tři Francouze ,všichni Češi.
(ještě pak Španělé, Slováci a Estonec)
Pak přišel rozpis,kde teda budu hákovat.Měla jsem odjet do Remeše a začít 11. Skvěle uvidim slavnou korunovační gotickou katedrálu.:)Za pár dnů dorazili další lidi a rozvrh se pozměnil, začnu teda 14.9. a zůstávám na mlejně.Fajn ,jen škoda ,že lidi, který mě oslovili nejvíc,odjížděj právě do Remeše.
Takže jsme výletili,co taky jen dřepět na mlejně,nemělo cenu...
LE HOTTÉ DU DIABLO - Čertovy skály.Krásný místo nedaleko Hautevenes,bílý písek ,skaliska roztodivných tvarů připomínájící ještě divnější tvory, les, ještěrky a klid.
O víkendu se ve Francii pořádaj trhy.Blešák, kde můžeš sehnat i lacině fakt funkční skvělou věc.Já jsem si odnesla jen dvoujalbum vinilu brazilský muziky,nějak jsem nechtěla smlouvat a utrácet, takže jsem se kochala okolím s foťákem v ruce.Krásnej mlejn,všechny ty domy kolem ,s úžásnýma typickýma francouzskýma oknama, často bez omítky,jen tak hrubě z kamene, nad městem zřejmě rodistěm Jeana Racinea , se trčila zřícenina hradu,kde za monumentálním zbytkem pručelí odpočívala dvě dvěstě let stará děla.
Vraceli jsme se pomocí navigace,která Jiřímu nakukala ,že touhle cestou je zkratka.Subaru jelo až vjelo na pole, kde už se jet nedalo,takže šofér odbočil do lesa,kde cestu blokoval padlý stom.Megajrovkej řidič proklouz úzkou štěrbinou mezi padlým a živým stromem,do okna mi mlátily větve,adrenalin v krvi a ze subaru se rázem stal jeep:)
V okolí mlýna během války probíhaly krvavý bitvy,zůstalo v místech jako věčná vzpomínka několik vojenských hřbitovů, i amerických, jeden jsme navštivili. Nevim kolik jich tam pod us vlajkou na stožáru leželo padlých,pod prostým bílým mramorovým křížem či davidovou hvězdou,bylo jich na tisíce...včetně řad s neznámými.Smutný to pohled.Pár lidí říkalo,že mívali noční můry.I mě jednou probudil brek v chladbém pokoji,který jsem si zabrala,než jsem začla pracovat.Nad krbem,který má snad každý tamnější dům,se opíralo velké zrcadlo, odrážejíc můj "zmordovaný" nemalovaný obličej po lopotně mučivé práci a náročných nočních pítkách...
Ve dne jsem hrávala ping-pong, učila se s diabolem, což byla nakonec vděčná hračka pro spoustu lidí.A večer, začneš sklenkou vína a najednou odcházíš mezi posledníma,poté co sklidíš ten bordel po zpitých spících.Večerem zněly bubny od ohňů a moc příjemný bylo menší jamování s kytarou,bongem, flétnou a tahací harmonikou...
Paradoxně jsem byla rychlejší ve střihání hrozna, když jsem málo spala.Ale to nešlo věčně.I když alkohol asi pomáhal nám všem přežít.:)
Paříž jsem ochutnala jako třešničku na dortu, před vinobraním. Jen malinko jsem si zobla, strávila jsem v ní asi 4 hodiny.Takou rychlo chůzi podél Seiny ,jsem vychutnávala metropoli tolika umělců až k cíli Eiffelovy věži.Nečekala jsem ,že mě tak uchvátí,tahle ocelová lady,bo z čeho je.Sice tak okoukaná,ale uchvacující.Druhá posádka auta ještě stihla Montmartre,toliko mnou toužený k navštívení,žel nechám si jej napřístě.Musím tam znova!
Budíček krátce před půl sedmou, měla jsem vstávat dřív,ale spánek miluju.Nicméně müsli s mlíkem ,čajem nebo kávou jsem povětšinou stihla a na poli to bagetka a zralý sýr jistil,pak ještě skvělá marmeláda a rybičky se zeleninou.
Dřep,klek,ohyb, sten. Dřep,klek,ohyb,sten, sten ,sten, výsyp do bedny,ohyb, dřep...za stálého cvakání nůžek a stoupaní v řádku dle jeho delky tak hodinu i dýl ,pak cigaretka z tabáku,napít se a další řádek.Zpěv, hovor, hadání osobností, bučení, slovní kopaná,házení hroznem, prostě vše povoleno...pozůstatek,bolavé tělo, skvělé šampaňské,zkušenost,známost tolika fajn lidí a eura, za ty tři týdny zhruba,1200 éček, zatím má největší výplata.
Mezi vinařema je takovej menší mafiánskej boj.V půlce řádku zjistíš,cože mi střiháme cizí parcelu.Čekáš, a prej se střihá dál.Oni tam maj různý kvóty na sběr stanovený státem.Nesmíš je překročit.Každý vinař může mít určitou sumu šťávy, nicméně bude rád,když jeho pole nepříjde nazmar a víno se ostřihá,ovlivní to tak příští sklizeň...
Po Mlýnu jsem odjela na squat kousek za Troyes.Tam se k nám přidala partička z Remeše, neúplná,stejně jako nás opustilo pár lidí,tak i je. Z folcvágnu znělo : "nadělali řízky z mýho pejska ajajajajaj,paničce se hrozně stejská ajajajajaj..." a jiný šlágry od trabandu,spiral tribe a dalších...blány smích zněl a bavil.Na squatu netekla teplá voda, takže děcka ,pěkně otužovat se teď budete, buď ve sprše anebo v řece...Na skvótu,kam přijel i skvělej dj s hity tutovými,boží Arnoštek a z konťáku 150 piv a hafo zeleniny, dijonský hořčice a jiných lahůdek, jsem byla dvakrát a podruhý ,což bylo po pobytu pod Dijonem už značně enrhymée.Jak skvělá pak byla ovečka Kuby,kterou mi tam na chvilku nechal.Romantiše spaní u krbu na vojenským lehátku s ovečkou, na pozadí r.e.m. a s občasnou chválou na mou maličkost od už zase opitého pražského dřevorubce:D
Byli na mě milí.Rosiny mi vařil ranní kávu, Kuba zval do kanceláře v jeho autě na jamesona a hašiš a Šimy se dušoval ,že lepšího super kamaráda nepotkám a zvyšoval mi ego :D
V Dijonu mě chytla menší ponora z věcných krkanců a nadávek.Huba mi nelenila a rázem slušnost pánů také té etikety dorazila,což bylo milý překvapení.U ohně se usínalo v palermu a mafie vítězila. Spali jsme ve vojenským stanu a dvě noci byla kosa monstrózní.Koupali jsme se na takovým odpočívadle v Beaunne, páč veřejný sprchy jsme nenašli.Cetrum tohodle města je nádherný.
Při závěrečný kalbě na mlejně,asi už jen v 8 lidech ,kde se domlouval nadcházející výlet k moři a do Paříže,vyheclo se šplhání na trámy.Odnesly to namožené krční obratle a lekanec při močení na verandě způsobil pád ze tří metrů a rázem 5 zlomených žeber.Paráda.Výlet se tedy nekonal počkalo se jeden den,a pak s marodama pěkně domů.
Prohlídka polišů taky pobavila.Vzbudím se na F-D hranicích a doklady.Šimy předkládá okopírovaný rodný list a občanku, jelikož jej pár měšíců předtím okradli v Barceloně, slečna vedle mě vyděšeně ani nedýchá pomalu,páč ji zas okradli při stopu do Francie.Naštěstí ji přehledli.Řidička dýchá,nic.Díky bohu, usrkla si párkrát ještě ve Francii,vepředu strach,že se objeví haš.A udivený výraz polišů při pohledu na zraněného "žebráka", zdopovanýho práškama proti bolesti a pivem...ůůů přežili jsme a jak jsme překročily německý hranice,za volant sednul Kuba,my si dali startku a pádilo se do východních Čech.Kuba mohl řídit až v Čechách, protože se taky jednou hecnul a chtěl zjistit kolik jeho auto jede nevýš.187 km/h.
Dál už nemohl. Stop! Zákaz řízení ve Francii na měsíc,papíry poslány do Čech a 150 eur pokuta. Smolař, ještě předtím předcpaný auto měl,když se vyjíždilo do Dijonu až mu praskl spirála na zadním kole,týden trvala oprava...
že by ještě něco bulvárního? ...trochu osobního...setkala jsem se tam po zhruba roce s klukem,kterýho jsem měla v hlavě strašně dlouho,a myslela jsem si ,že i v srdci. Oči už mám dokořán:D Fajn pokec s ním,fajn slečnu má, mou kamarádku a celý je to fajn ,že už je to za mnou:D Snad si už nebudu malovat krásné obrázky o neznámých, co mi svým způsobem pomotaj hlavu.
Před Prahou ještě zastávka na den a noc v Žamberku. Alkoholový běh.Můj čaj byl prokládan rumy.Za jejichž množství se stydím.Bylo by to krásný tam, kdyby se nestala nepříjemnost a to ztráta 500 eur s peněženkou našeho pražského dřevorubce,jež má ve zvyku během pití usínat.
report numero un bude mít možná numero deux, pokaď se v půlce listopadu zas zvednu a pojedu tam zastřihávat keře vinic. Uvidí se ,zatím s velkou pravděpodobností. I když mi toto narušuje plán jít na VŠ, ale což nejsem prvoplánová ani netoužím mít život nalajnován,takže au revoir peut-etre ;)
machepela.rajce.idnes.cz/france/#album"
... venku je mlha,že by se dala krájet.Halí mě do nostalgie a tak tu vzpomínám na uplynulý měsíc.Mlha ve Francii zalévala káždý ráno údolíčka s vinicemice.Ta rána byla tak chladná...ubíhající řádky vína...
Co říct o Francii?
Obří země,se špatným signálem,v místech mezi osadami,s krásnými horizonty a nebem i zemi,okouzlující svým vkusem, umem vychutnat si jídlo,pití,čas a kraj na pohled.Lidi se zdáli být milí, žádná zakaboněná prodavačka,prostě tranquillo s úsměvem na tváři, a když se jim něco nelíbí,tak jdou stávkovat a získat to ,co chtěj... jo trochu moc hrdí na svůj národ a jazyk na můj vkus.Tolik vlajek, jako v Paříži na každým boulevaru řada sloupů s nimi, jsem ještě neviděla.A přestože i uměj anglicky,zkrátka tě chtěj přinutit bys parlerovala fransé,jak kteří teda.
Pracovat pro Frantíky na vinici ,cvičilo mou trpělivost,a dlouhou dobu mě sledoval hrozen vína, přes týden jsem při každým zavření očí,jej viděla,šílenost spojená s vnímáním bolesti ,pěkně postupně procházející celým tělem.
Odjela jsem v druhým týdnu po ztrátě Bejbyny. A plusem na tý dřině mezi řádky,bylo snažší smíření se s její smrtí.Provětrala jsem si pěkně hlavu a poznala se zase v jiným úhlu, a to bylo příjemný zjištění. Když sdílíš ňáký ten pátek čas a prostor s 60 lidma, a snažíš se vyjít se všemi, obohatí tě to hrozně moc.
Nedávno jsem to přirovnala k řece. Každej člověk se ukazuje v nějakým světle a v extrémních situacích působí skór nejvíc ryze.Pokavaď se snažíš brát charakter jako celý tok řeky jak plyne, vidíš jak ty prudší hladiny proudu,tak tmavé i světlé až průzračné hladinky...a to co v jeden moment vnímáš jako černou špinavou řeku, může odrážející se paprseky slunce ve vteřině změnit na krásnou hladinu.Chtěla jsem jen vyjádřit, že jsem se snažila je přiliš nekritizovat a nebejt jak pavlačová drpna, i když mě taky přepadávala ponorka, prostě je brát,tak jak jsou a otevřeně.Pár z nich mi přirostlo k srdci.
Zdá se krátký ten čas ,aby mě mohl tolik změnit,přesto vnímám určitý hodnoty jinak.Nebudu si brečet tu do reportu,jak a co a kdo mě mrzel při mým návratu.Prostě je to jinak...
Večer před odjezdem jsme zašly s Evičkou do shadow na rozlučkový pívo.Já jela en France ,ona na týden na to do Holandu na domino day,kde je ještě teď a její zprávy z tama mě baví.Bylo to milý posezení a už se zase těšim ,až tuhle babu uvidim:)
Kolem desátý ráno přijela Danova mazda,naložila jsem bagáž a naše posádka Terez,Kryštof,Dan et moi, svištila po dálnici,do krásnýho neznáma...
... Otevřely se dveře, my vstoupili do kuchyně 300 let starýho mlýna Moulin du Vez.Zraky 20 lidi pohlédly.Trochu nervozní jsem byla.A tak jsem tady!
Po chvíli ochutnávám pastis a navazuju konverzaci.Až na tři Francouze ,všichni Češi.
(ještě pak Španělé, Slováci a Estonec)
Pak přišel rozpis,kde teda budu hákovat.Měla jsem odjet do Remeše a začít 11. Skvěle uvidim slavnou korunovační gotickou katedrálu.:)Za pár dnů dorazili další lidi a rozvrh se pozměnil, začnu teda 14.9. a zůstávám na mlejně.Fajn ,jen škoda ,že lidi, který mě oslovili nejvíc,odjížděj právě do Remeše.
Takže jsme výletili,co taky jen dřepět na mlejně,nemělo cenu...
LE HOTTÉ DU DIABLO - Čertovy skály.Krásný místo nedaleko Hautevenes,bílý písek ,skaliska roztodivných tvarů připomínájící ještě divnější tvory, les, ještěrky a klid.
O víkendu se ve Francii pořádaj trhy.Blešák, kde můžeš sehnat i lacině fakt funkční skvělou věc.Já jsem si odnesla jen dvoujalbum vinilu brazilský muziky,nějak jsem nechtěla smlouvat a utrácet, takže jsem se kochala okolím s foťákem v ruce.Krásnej mlejn,všechny ty domy kolem ,s úžásnýma typickýma francouzskýma oknama, často bez omítky,jen tak hrubě z kamene, nad městem zřejmě rodistěm Jeana Racinea , se trčila zřícenina hradu,kde za monumentálním zbytkem pručelí odpočívala dvě dvěstě let stará děla.
Vraceli jsme se pomocí navigace,která Jiřímu nakukala ,že touhle cestou je zkratka.Subaru jelo až vjelo na pole, kde už se jet nedalo,takže šofér odbočil do lesa,kde cestu blokoval padlý stom.Megajrovkej řidič proklouz úzkou štěrbinou mezi padlým a živým stromem,do okna mi mlátily větve,adrenalin v krvi a ze subaru se rázem stal jeep:)
V okolí mlýna během války probíhaly krvavý bitvy,zůstalo v místech jako věčná vzpomínka několik vojenských hřbitovů, i amerických, jeden jsme navštivili. Nevim kolik jich tam pod us vlajkou na stožáru leželo padlých,pod prostým bílým mramorovým křížem či davidovou hvězdou,bylo jich na tisíce...včetně řad s neznámými.Smutný to pohled.Pár lidí říkalo,že mívali noční můry.I mě jednou probudil brek v chladbém pokoji,který jsem si zabrala,než jsem začla pracovat.Nad krbem,který má snad každý tamnější dům,se opíralo velké zrcadlo, odrážejíc můj "zmordovaný" nemalovaný obličej po lopotně mučivé práci a náročných nočních pítkách...
Ve dne jsem hrávala ping-pong, učila se s diabolem, což byla nakonec vděčná hračka pro spoustu lidí.A večer, začneš sklenkou vína a najednou odcházíš mezi posledníma,poté co sklidíš ten bordel po zpitých spících.Večerem zněly bubny od ohňů a moc příjemný bylo menší jamování s kytarou,bongem, flétnou a tahací harmonikou...
Paradoxně jsem byla rychlejší ve střihání hrozna, když jsem málo spala.Ale to nešlo věčně.I když alkohol asi pomáhal nám všem přežít.:)
Paříž jsem ochutnala jako třešničku na dortu, před vinobraním. Jen malinko jsem si zobla, strávila jsem v ní asi 4 hodiny.Takou rychlo chůzi podél Seiny ,jsem vychutnávala metropoli tolika umělců až k cíli Eiffelovy věži.Nečekala jsem ,že mě tak uchvátí,tahle ocelová lady,bo z čeho je.Sice tak okoukaná,ale uchvacující.Druhá posádka auta ještě stihla Montmartre,toliko mnou toužený k navštívení,žel nechám si jej napřístě.Musím tam znova!
Budíček krátce před půl sedmou, měla jsem vstávat dřív,ale spánek miluju.Nicméně müsli s mlíkem ,čajem nebo kávou jsem povětšinou stihla a na poli to bagetka a zralý sýr jistil,pak ještě skvělá marmeláda a rybičky se zeleninou.
Dřep,klek,ohyb, sten. Dřep,klek,ohyb,sten, sten ,sten, výsyp do bedny,ohyb, dřep...za stálého cvakání nůžek a stoupaní v řádku dle jeho delky tak hodinu i dýl ,pak cigaretka z tabáku,napít se a další řádek.Zpěv, hovor, hadání osobností, bučení, slovní kopaná,házení hroznem, prostě vše povoleno...pozůstatek,bolavé tělo, skvělé šampaňské,zkušenost,známost tolika fajn lidí a eura, za ty tři týdny zhruba,1200 éček, zatím má největší výplata.
Mezi vinařema je takovej menší mafiánskej boj.V půlce řádku zjistíš,cože mi střiháme cizí parcelu.Čekáš, a prej se střihá dál.Oni tam maj různý kvóty na sběr stanovený státem.Nesmíš je překročit.Každý vinař může mít určitou sumu šťávy, nicméně bude rád,když jeho pole nepříjde nazmar a víno se ostřihá,ovlivní to tak příští sklizeň...
Po Mlýnu jsem odjela na squat kousek za Troyes.Tam se k nám přidala partička z Remeše, neúplná,stejně jako nás opustilo pár lidí,tak i je. Z folcvágnu znělo : "nadělali řízky z mýho pejska ajajajajaj,paničce se hrozně stejská ajajajajaj..." a jiný šlágry od trabandu,spiral tribe a dalších...blány smích zněl a bavil.Na squatu netekla teplá voda, takže děcka ,pěkně otužovat se teď budete, buď ve sprše anebo v řece...Na skvótu,kam přijel i skvělej dj s hity tutovými,boží Arnoštek a z konťáku 150 piv a hafo zeleniny, dijonský hořčice a jiných lahůdek, jsem byla dvakrát a podruhý ,což bylo po pobytu pod Dijonem už značně enrhymée.Jak skvělá pak byla ovečka Kuby,kterou mi tam na chvilku nechal.Romantiše spaní u krbu na vojenským lehátku s ovečkou, na pozadí r.e.m. a s občasnou chválou na mou maličkost od už zase opitého pražského dřevorubce:D
Byli na mě milí.Rosiny mi vařil ranní kávu, Kuba zval do kanceláře v jeho autě na jamesona a hašiš a Šimy se dušoval ,že lepšího super kamaráda nepotkám a zvyšoval mi ego :D
V Dijonu mě chytla menší ponora z věcných krkanců a nadávek.Huba mi nelenila a rázem slušnost pánů také té etikety dorazila,což bylo milý překvapení.U ohně se usínalo v palermu a mafie vítězila. Spali jsme ve vojenským stanu a dvě noci byla kosa monstrózní.Koupali jsme se na takovým odpočívadle v Beaunne, páč veřejný sprchy jsme nenašli.Cetrum tohodle města je nádherný.
Při závěrečný kalbě na mlejně,asi už jen v 8 lidech ,kde se domlouval nadcházející výlet k moři a do Paříže,vyheclo se šplhání na trámy.Odnesly to namožené krční obratle a lekanec při močení na verandě způsobil pád ze tří metrů a rázem 5 zlomených žeber.Paráda.Výlet se tedy nekonal počkalo se jeden den,a pak s marodama pěkně domů.
Prohlídka polišů taky pobavila.Vzbudím se na F-D hranicích a doklady.Šimy předkládá okopírovaný rodný list a občanku, jelikož jej pár měšíců předtím okradli v Barceloně, slečna vedle mě vyděšeně ani nedýchá pomalu,páč ji zas okradli při stopu do Francie.Naštěstí ji přehledli.Řidička dýchá,nic.Díky bohu, usrkla si párkrát ještě ve Francii,vepředu strach,že se objeví haš.A udivený výraz polišů při pohledu na zraněného "žebráka", zdopovanýho práškama proti bolesti a pivem...ůůů přežili jsme a jak jsme překročily německý hranice,za volant sednul Kuba,my si dali startku a pádilo se do východních Čech.Kuba mohl řídit až v Čechách, protože se taky jednou hecnul a chtěl zjistit kolik jeho auto jede nevýš.187 km/h.
Dál už nemohl. Stop! Zákaz řízení ve Francii na měsíc,papíry poslány do Čech a 150 eur pokuta. Smolař, ještě předtím předcpaný auto měl,když se vyjíždilo do Dijonu až mu praskl spirála na zadním kole,týden trvala oprava...
že by ještě něco bulvárního? ...trochu osobního...setkala jsem se tam po zhruba roce s klukem,kterýho jsem měla v hlavě strašně dlouho,a myslela jsem si ,že i v srdci. Oči už mám dokořán:D Fajn pokec s ním,fajn slečnu má, mou kamarádku a celý je to fajn ,že už je to za mnou:D Snad si už nebudu malovat krásné obrázky o neznámých, co mi svým způsobem pomotaj hlavu.
Před Prahou ještě zastávka na den a noc v Žamberku. Alkoholový běh.Můj čaj byl prokládan rumy.Za jejichž množství se stydím.Bylo by to krásný tam, kdyby se nestala nepříjemnost a to ztráta 500 eur s peněženkou našeho pražského dřevorubce,jež má ve zvyku během pití usínat.
report numero un bude mít možná numero deux, pokaď se v půlce listopadu zas zvednu a pojedu tam zastřihávat keře vinic. Uvidí se ,zatím s velkou pravděpodobností. I když mi toto narušuje plán jít na VŠ, ale což nejsem prvoplánová ani netoužím mít život nalajnován,takže au revoir peut-etre ;)
machepela.rajce.idnes.cz/france/#album"
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
