Nenávidím otázku : „Jak se máš?“ ,jelikož odpověď je,alespoň z mých osobních zkušeností , lživá. Jsem už dost dlouho k sobě i k ostatním neupřímná a mám toho dost. Sere mě všechno. Hlavně ten můj život. Tak sobecky to zní. Vezmu –li v potaz , jak se daří konžským ženám, tak mé problémy jsou banální. Ale život je boj – osobní boj.
A co má dělat bojovník,když už cítí, že prohrává? Nedaří se mu vítězit?
Páchat také skutky jako harakiri chce opravdu odvahu a možná je to zbytečné,anebo je to správné,každopádně konečné řešení.
Mám-li pocit ,že se v mém životě něco vydaří,záhy na to zjišťuji,že to tak není.
Anebo jsem extrémní perfekcionistka , co je zároveň tak líná bytost,srabošská a sebekritická, že neumím vnímat dostatečně pozitivní posuny psychiky,mé vlastní, vpřed,ba jen ty negace.A předstírám,že si v nich libuji.
Jsem otevřená kniha,ale které texty dovoluji číst? Žiju v mylné představě, že ve skze vše není pro mé okolí tabu, ale ejhle, city potlačuji - neumím je vyjádřit.Spíše je blokuje strach.Ten brzdí i spontánnost .Proč sakra ,když mě sere jeden kámoš,mu nevpalím narovinu můj názor – možná by mě za to odsoudil,anebo by ocenil mou upřímnost a ryzí přátelský kladný záměr.Mnohdy mlčím jak tichej brouk a komentuji až po komentáři ostatních.
Proč když cítím,jak jiskřím a prahnu po polibku či chci se dotýkat různých záhybů a křivek jeho těla,proč to neudělám? Kdy míním pustit tu mou vášeň do éteru? Takhle mi utečou všichni ,kdo za to stojí.I když patrně za dost nestojí, když utečou a připraví se tak o jedinečnou bytost jakou jsem Hm , příliš fádní ! Tak se jevím.Protože nejedu navenek na stejné vlně,ale kdyby jen tušili ,co ve mně je…Ego! Další boj.
A ta zasraná komunikace.Užírá mě ,jak lhostejně má rodina přistupuje k mým názorům, které se jen i zčásti liší od jejich představy fungování světa.Fakt mě tohle vždy tak dorazí, že náhle cítím samotu. Bezopěrná bytost, kteréž se bortí její vlastní obratle, z důvodu nestability její mysli a duše…
Přátelé také bojují za svůj život a žel už nejsme v takém kontaktu a mě nebaví,přec se k tomu uchyluju ,lidi ,jež jsou mi blízcí otravovat se svou pitvou sama sebe, proč bych i z nich měla činit patalogy? Jen ať si jsou básníky , bohémy, doktoranty, filozofy, řemeslníky atd.- nehodlám tu jmenovat všechny povolání.
Měla bych si přát nenávist, aby se dostavila Láska. Lenost, by mě uchopila Tvořivost. Beznaděj, aby mě Víra obklopila a Smrt ,by Živost se mi naplnil.
K té otázce pro TY,CO MĚ ALESPOŇ TROCHU MILUJÍ , mám navštěvovat psychologa?
Bo jsem jen lehce přecitlivělá a mám nutkání si vykecat ten svůj citový ketchup všude ,kde jen otevřu hubu a nadechnu se ke konverzaci.Máte řešení? 1.4.08
