Sobota

Všechno má svůj začátek,a tahle sobota žačala pátkem,kdy jsem po práci na Andělu,kde jsme pobíhali jakožto pracovníci face to face pro unicef,šli na pivko do Shadow. Z Andělu jsme odcházeli za fanatických nápěvů jednoho Ježíšomaniaka se svou oddanou přítelkyní, která působila jako odvyklá narkomanka,lákala hloupé a slepé nevěřící k víře v Krista svým křikem s neustále se opakujím nápěvem jejich melodii, ve stylu Jeď s Ježísem naplno a Ježíš Tě miluje atd.

Naše milovaná hospůdka ale měla z technických důvodu zavřeno,tak jsme zapadli do jejího azylu- shadow- azyl.Po chvíli dorazila Evka s novými hadříky,který ji slušily a pak ješte Jan dorazil :-) (Když už zmiňuju ,kdo tam byl, tak zahlídla jsem i Peruánce Davida a Josefa)

Marty s Evkou nás opustili a poté ,co jsem Janovi vymluvila díru do hlavy,jsme jeli k němu,bylo to nějak z rána kolem 3 hodiny.

Bydlí v takovým pěkným baráčku s kamarády.A má prostorný pokoj s velkým oknem uprostřed,což je ideální.Komický mi přijde,že zastavka busu v onom Kačerově je TEMPO, což je zkratka nějakýho výzkumnýho centra , a právě Jan s jeho přáteli jsou dj´s. Příznačný.

Dostalo se mi milého pohostění a taky rozšíření hudebních obzorů...

Šli jsme spát asi v 7 hodin a spali,bo já spala tak 3 hoď ky a kol druhý jsem vyrazila na apartmá pomoci mámě s mytím oken.Tam jsem přišla kolem 3 pm.Skončili jsme někdy kolem deváty,propásla jsem koncert Adama. A byla sakra ráda doma ve svým letišti.

...se mi poté ,co jsem se vrátila v sobotu večer domu,zdálo, že mi zemřel otec.Jsem se probudila vzlykaním,zase usla a sen pokračoval tím,jak jsem se s jeho smrti vyrovnávala.Nebylo to přijemný.Když mi bylo asi 12,tak se mi zdálo něco podobnýho.Celej tenhle sen byl ovlivněl událostí toho dne,kdy 2 ženy,co jim setra dělala nechty,měli jít překarkovat svá auta,která bránila příjezdu sanitky k sousedovi. Ten dostal infarkt,manželka mu vytáhla jazyk a zuby,ale on nedýchal.Tak šla za sestrou,by mohla přeparkovat ,že sanita je na cestě. Na štěstí bo shodou okolností ty dvě ženy ,co byly u segry,byly zdravotní sestry.Takže mu provedly srdeční masáž a umělý dýchání.A sanita,co přijela 25 minut po jejím zavoláním (protože se zdržela na šraňkách z cesty z jejakýho zapadákova,namísto by jela z Motola,který je blíž) jej pak stabilizovala.Takže kdyby zdr. sestry spatně neparkovaly ,soused by umřel. Bo to můžu uplně přehnat a pět chválu na umělý nechty a ženskou marnivost:-)))

naše Stop aneb freezing u Muzea

Před lety jsme s kamarády měli za to ,že jsme vymysleli hru ,nazvali jsme ji STOP a měla spostu vychytávek,jakože nejen, že jste se zastavili ve své mluvě i činnosti,ale když jste to zkazili ,plnili jste úkol,anebo byly jestě různé alternativy - jako mluvit smskově,bojednat zrychleně, zpomaleně, ignorovat se ap.
Smůla ,tak úplně první jsme nebyli,ale škoda, že nás nenapadlo,to co se děje dnes 18.3.2008 na Muzeu a už se to stalo v jiných koutech světa jako v Paříži,New Yorku, bo v Londýně..
Takže se dnes všichni my zúčastnění zamrzneme na dvě minuty.Se těším.bude to úlet a jsem zvědavá kolik lidí tam bude:-)))

FREE TIBET ! SVOBODU TIBETU ! tIBET LIBERTÉ!

Vlajka pro Tibet připomene 49. výročí povstání proti čínské okupaci .

Svobodu Tibetu!

bitefight.cz

Tak to je mé alter ego Machpela, upírka levelu 24
Mistrině klanu Gaia_Vampire.

Mé jméno je židovského původu.Má duše zná temnotu i tajemství jeskyně,jejiž jméno nosim.A v jakémsi bludu bdění ...hledám trpicí noční můrou,že z jejich nevinných i vinných krkču se krve lačne napiji.

Jo takhle hra mě baví a až konečně budu mít doma internet ,zaplatím si premium a upravím si tuhle postavičku ,by lépe vypadala.

Machpela je mou jedinou upírkou,kterážto byla ztvořena eminencí.

Dále mám vlkodláčky,které machpela tak ráda loví:-))))

Toto je kari_kore , vlkodlačice na 15.levelu z klanu Nihilists.

Tady je pohoda klanu,celkem konverzace a zabavka.Ale přiznávám ,že jako vlkodlačici mi to moc nesluší:-(

a tady je trocha statistiky :Statistiky:
Pokousané oběti (přes odkaz):6
Celková kořist:47.227
Boje:391
Vítězství:180
Porážky:206
Remízy:5
Zlato získané v boji:50.181
Zlato ztracené v boji:46.044
Provedené zásahy:20.652
Utržené zásahy:25.470

Do třetice všeho krvelačného je tady ještě jah_vev, z klanu Psyclon_nine,
ta je mou nejmladší postavou ,proto je na levelu 9.
Ale za to vypada líp jak její psí kolegyně.
Má pěkný voči co?

Bunkr bez proudu,já bez šťávy

Jsem teda zvala zakázku,která pro mě byla vyzvou.biomechanický věcičky jsem ještě nikdy předtím nekreslila.Myslela jsem ,že to bude skvělá přiležitost min. prezentace.Mám totiž taký sen ,či plán - nazvat se tohle dá různě - o tom , že si po studiu a nějakých těch zkušenostech v jiných agenturách,založim, či spoluzaložím vlastní studio grafiky...artFart
A prezentovat se pomocí plakátu, či plachet na hudebních akcích je dobrý místo.
Jo,tak jsem to dala ,s menší pomocí mé neteře a s návrhem jedné postavy od Zaqqum, obou moc děkuju.Trvalo to dohromady dva dny zhruba.Předala jsem.
A pak jsem upadla do nesmírně blbé nálady,kterou sem měla už den předtím.Jelikož mi ten večer přišlo, že zas někomu lezu do zadku,a patrně si to ten člověk ani nezaslouží.Zamrzelo mě, že krom menších slov o tom ,jak se plachta zdařila- což nemuselo být taky tak upřímný- se žádný kontakt,třeba jako projevení zájmu o mou osobu,když už jsem tedy dorazila, neproběh.
Takže na to kašlu.Dělat někomu šaška a pro nic.

Zas taký nic to nebylo,alespoň jsem se věnovala ,zas po nějaký tý době,malbě.Což je pozitivní.
Pak jsem zavítala do crossu,kde se mi nálada zlepšila,přijemnou hudbou i přítomnosti milých osob...A cross je fakt zajímavě vyřešený ti mechanický věcičky všude, můžou být i inspirativní...působí jak ,když jste na kosmický lodi,bo tak něco...

Zabtě mě!

Dneska mám teda ale debilní náladu.Vyhýbám se pohledům lidí,nechci s nimi přijít do očního kontaktu.Sere mě tahle mašinérije lidskej parazitů,co tu na Zemi se jen tak bezcílně flákame.
Sice cíle máme,ale k čemu,nejsou důležité.Vedou k ničemu.
dnes mi někdo nabídnout ,že mě zastřelí,tak mu za to snad i zaplatím

nailartová jechová :-))

Jsem nedávno byla za mou sestřičkou ,Zdenou .Měla narozky, koukli jsme na net a založili ji blog, dělá nechtové umění, jako moj druhá ségra, ta co je těhotná.
Právě kvůli blogu ,jsem ji fotila ruce ,bys me je pak užily a tahle se mi celkem libí. a pak jsme byli v irský hospodě, kde ségra nějakou tu dobu pracovala za barem, a co nevidim, přistižena při činu si okusuje ručky..:-) Vedle ni sedí její manžel Petr.Nedávno se dal na revizořinu:-))
se schovávala až neunikla mému objektivu.Prosim omluvte zhoršenou kvalitu.A pak taky pěla a tančila:-) na kapelu co si říká NĚCO jeto chchabít

Miluju detaily a umění všeho druhu a takový zvukařský kumšt obdivuju:-)

Jeden svět

Včera se mi poštěstilo jít na zahajení festu Jeden svět.Loutkový představění bylo s kapkou humoru,za to dokument o koňských ženách zdrcující.Nevýhodou je negramotnost tamějších a taky lhostejnost lidi,vlády,bo jistých mužů.Demokratická republika Kongo se zmítá už desítku let ve válce.A doplácí na to nejvíc ženy.
Vojáci zahraniční i vlastní znásilňují bez ohledu na věk či krásu, jen ze sobecké nutkavé potřeby.Takže se jich na jedný starý ženě,co nemohla pomalu se hýbat výstřídalo 7, bo ženě před očima zabili muže, rozřezali jej na 4 části, hlavu,trup a penis si vzali, ji zmlátili a ojeli a když se přisla k vědomí ,ležela vedle nohou,co donedávna byly částí jejího muže.
Hrůza hrůz! Dokument o vypovídajících zničených ženách se jmenuje HLUBOKÉ TICHO a myslim ,že nikoho nemůže nechat chladným/chladnou.
Jen ta představa ,že mě znásilní až 20 týpků ,a pak by mi tam narvaly ty bestie klacek bo zbraň ,tak že by mi zničily močový měchýř ,střeva a komplet dělohu.Neuměla bych se s tím vyrovnat.Takže všechny tyhle ženy jsou neuvěřitelně silné na duchu.To je ještě po znásilnění odvrhne jejich rodina ,manželé bo společnost. Žena pro ně má tam hodnotu nanejvíš věci a to možná s nadsázkou.
Každá by si jistě přála tu zrůdu zabít,jenže vláda je ani nezavře a když už ,tak je prospustí za 2 - 3 dolary .To je výsměch všemu utrpení všem zničeným životů koňských žen.

plenér 2007

Jsem vyhrabala nějaký ty fota z malířáku.Jejich hafo,a jestě jsem je pořádně nepromazala,ale sem dám jen některý.

Takže hned první den ,krátce po ubytování se fotila holoubka,co skonal na schodech.Sem tam si libiju v morbiditě a ačkoli je tenhle ptáček už nad mraky,vedle neživosti tu cítím i jistý druh krásy.

Takže denně jsem hodili malovat,jak už to na plenérech bývá a snažili se teda něco vytvořit.A jelikož to bylo v okolí Ratibořic, šli jsme i do starý školy Němcový.Profesoři z nás zase jednou vatáhli neřestný peníz...

Tady je má milá a roztomilá spolužačka Denisa.S ní jsem na plenéru vypila lahvinku zelený a bylo to moc fajn:-))
Další milá osůbka, milující Míšu, nepilného studenta a dj:-)) Tady na fotu má šibalský očka...

Trocha umění , velkého mistra sochařství Matyáše Bernanda Brauna, lechce patetické,ale excelentní vyzobrazení ctností a neřestí.Jsme měli možnost kreslit je dle originálu:-)

















By se čekalo,že budem dost chlastat, ale naši páni prosesoři nás předčili...Byli občas komický...
Tohle je záběr z hospy ,kde jsme byli s lidičkama a dávali tam nějaký ten super americký komerční filmeček,takže holčiny jej úžasle sledovaly.

Ztráta měsce vedla do Shadow,kde lítaly atomy i salvy smíchu

Takže taky něco veselýho.Když jsem vylezli zdrcení z dokumentu HLUBOKÉ TICHO, šli jsem na raut,abysme taky přišli na jiný myšlenky.Ráj pro chuťové buňky:-))
Byli jsme domluvený ,že se nějak pozdějc v noci sejdem s Aničko, s Kironem a Martym. Tenhle česko-irský pár se chystal vrátit do Irska,takže jsme šli všici na pivko...
Cestou z Jednoho světa ,jsem si vyndala měšec s temperami z tašky přes rameno,abych si ulehčila,krátce potom jsem se svezli přes most legií na Újezd,kde jsem ten měsec asi s 30 barvama nechala.Hold za blbost se platí.
Nicméně v Shadow byla zábava:-)
Nejdřív jsme debatili o hrůzách co sme kdy shlídli v dokumentech, pak Anička ozebírala teorii o atomech, a přitom všem teplo pivko a víno proudem a ten náš dýchánek skončil v 5 ráno..
Hlávní aktéři dýchánku, mé milované osůbky:
Anička , Evička , Kiron (Cirián snad se to tak irsky píše),
pak Martínek, Marty a milý jistý Vojta, kterýho jsem viděla

toho dne poprvé.