rozhozená ciťka dvou divných večerů

Odcizila se mu ,už dávno není jeho malá holčička, co tak ráda sledovala jeho vychytávky,jak všemu rozumněl, jeho kutilství, vtipkování i technický
rozum.Málo si toho o sobě řeknou. Možná oba nesou, jak rybáři proděravěný sítě svých citů a možná i křiv z minulosti, ale jako by
nic. Vyrazí si rybařit,i když ví ,že úlovek nebude.
Patrně nikdy nebude pro něj dostatečně dobrá. Něčím vynikat mezi ostatními,jen ať se pěkně zařadí a maká a cáluje. Nepracuje, doposud němela stálou práci dýl jak půlrok. Donedávna studovala. Prostě stála ho spoustu penež ,aniž by mu část z nich vrátila. A už je toho jak se patří dost.
Zamlátit si do stolu, postěžovat si její matce, neříct do očí, protože ,co kdyby se mýlil? Nemá potřebně správné argumenty? A proč s tím nezačne ona. Všeobecně platí, že ženy mají větší dar mluvy. No jo ,to bysme ale nemluvili o ní,
a ona je sice obyčejná, ale přeci jen ji nelze zobecnit, především je tu mnoho vybočujících faktorů.
neschopnost vztahu
říci mám tě ráda
nesebedůvěra
prosazení svých myšlenek , napadů v kolektivu, teď už dokonce i mezi přáteli
nedůvěra v lidská slova a city s tím spjatá pochybovačnost
stydlivost
nudnost, vybledlost ,sklopený zrak a tichá slova, vysledek jejich oddané výchovy?

jejich?
byli na to dva? byli štastný? zná je jejich dcera i v jejich štastné etapě života?
,
a co bude s ní?
osud? no to už tu bylo
-------------------------------------------------------------------------------
neví nic,co bude, ví jen kým je teď a sobě se tak hnusí.Rouhá se myšlenkou, proč ji vůbec bůh stvořil, k čemu? K malé radosti než vyrostla. Aby pro někoho něco znamenala? Patrně. Je to milé, ale proč má člověk žít... jen aby byl pro někoho známý, přináší to s sebou zbytečný její boj na tomhle světě a že místa je tu pro nás málo. A jak se patří je nahraditelná. Bože, beru to jako lichotku,že jsem, jen nevím kudy kam.

Můžete mi odpustit,že nejsem dobrou dcerou, že nebuduju tvůrčí kariéru,že je toho moc,co neumím a možná nikdy se nenaučím.

Hroznej samopohled jako na bezdomovce, co vysomruje aspoň to cigárko a s kamarádíčkama se vožere,když teda je z čeho. A přitom taková prázdnota. Nenaplněné vize, záterasa na cestě a bludnej kruh. Vahou a jak z něho ven?
Útěk! Zdrhni si ?) před tebou se nedá utéct, si svůj vlastní stín a možná ,že nikdy nebudeš jiná, žádný záře reflektorů,
žádný divadlo, zbyde jen zaprašená loutka, viselec v rozpadlým kabaretu.
Slza na krajíčku bodá.

---------------------------------------------------------------
Dvě noci , se cítila být ničím. Špatně to snaší,když vidí svou dekadenci v očích rodiny. Kritická otcova slova rozhodí víc než od žen našeho klanu.

Ještě že nic netrvá věčně, alespoň v některých případech jsem za to vděčna. paradoxně, spouštěch těhlech černejch myšlenek přišel v moment, kdy se zas situace zlepšila, a alespoň mám pohodovou práci v milym prostředí...