e

gravidita

Přijela jsem do domu v Jenči – domů.Najednou vidim těhotenský test, který je pozitivní a skvělá zpráva je tu. Má sestra je v jiném stavu.Super!:-D
Dnes si jde potvrdit od lékařů pravdivost testu, a pokavaď bude výsledek potvrzen, budu dvojnásobnou tetou. Ségře to fakt přeju, jelikož už miminko chce dlouhou dobu, zkoušela i umělé oplodnění a najednou – náhodou J je to tu nečekaně a přirozenou cestou.
Mělo by se narodit na podzim 2008, možná bude i stejným znamením jako jsem já s máti. No a já si představuju, jak až ji/ho budu hlídat, budu mu číst pohádky,vyrobím si k tomu masky různých pohádkových bytostí,by příběhy měly i vizuální efekty a až bude větší a bude mít o to zájem,budu ho učit kresbě a tak. Juchůůů:-)
Nedávno byla těhotná má druhá sestra, jenže bohužel asi po dvou týdnech, co tu úžasnou novinu zjistila, začala krvácet a plod musel ven. No ale já jsem optimista,takže věřim,že věci dopadnou dobře a třeba budu v roce 2008 trojnásobnou tetkou:-)
Dávali v telce,že v průběhu tohohle roku poběží dokumentární cyklus na téma významných 8 v historii.Tak doufám,že - ne já věřim,že bude v pozitivním smyslu významný i pro moji rodinu.
Tak snad jsem napravila ty mé negace tady zveřejněné…

Poslouchám u psaní tohohle úryvku Kings of Convenience – taká pohodová hudbička.Sedím doma a píšu tohle, co zítra bude zveřejněno.No pokud ta americká špionážní družice nějak katastrofálně nedopadne na Zemi:-) :-) :-)

lásičky úletů

Asi jsem se měla nechat políbit, jenže bála jsem se uspěchanosti. Často skáču do všeho po hlavě, což - co se týká vztahů většinou nedopadává dobře. Taky patrně nerozpoznám správné načasování a kdo by za to stál a naopak. Jsem otevřený člověk, co rád klábosí o čemkoli a mám takou vizi možná naivní, o něm, o budoucím. Matka mi říkává ,že nemůžu být náročná a musím z lecčeho slevit. No v jisté ohledu jsem to už udělala.Nezáleží mi zas tak na zevnějšku, jako na jádru osoby a pocitu souznění.Samozřejmě ,že on by mě měl přitahovat,to je jasný.Ale jsou věci,z kterých asi neslevím,tedy pokud budu vztah brát vážně a ne jen jako lásičku úletů…J

Vložim sem svou slohovku o imaginárním příteli, v němž se tak trochu odrážejí mé představy…

2nd English Written Work – An Essay
„My friend“ ( Describing A Person)

Let me introduse a person ,who I like very much.It´s my friend and he´s called Jan Bidemer. He´s older than me about 6 years, his age is 25. I met him one day on my trip cross the forrest a long time ago. He was doing yoga there. Jan looked concentrated, pleasant and his white clothes brighted in the sunshine, it seemed he wasn´t real alive ,but he was.
I think he´s very inteligent and interesting man, who´s handsome, falling in love with nature,the art and discovering new places,events or people. He´s not only an excellent speaker but he can listen to your confessions and than find brainfull sollution of your problems as well.He has got a good sense for humour and hardly ever you can see him shamed, because he has energic and fearless charakter, He´s got talent of act,sign and play the piano. And I adore so much when he´s playing Chopin´s opuses.
Jan lives in Prague in his spacefull flat with beautiful cats and some collections of pictures, books or musical records. His favourite musicians are Manu Chao, Portishead or Beck , but Jan listen to almost each musical style.And obviously I have meeting with him my eyes notice a book in his hand. Jan reads everything that it´s realised close to him, anytime and anywhere.
Sometimes you can feel his energy grows up and than you only wait if he is funny, crazy, powerfull and gentil, on the other hand his mood depresses and his behavior is without patience, any favour and full of agresivity that sometimes explodes like a vulcano but it never pass for long time.All of this it belongs to his star sign, because he´s Taurus. And each of his dark side of his character you always apollogie for his black hair,lovely face and gentil smile of his tall,slim build.And certainly for his light attitudes and there are many of them.
For his large energy Jan often does some sport.He fonds of horse-riding, swimming, plaing basketball, table tenis or bicycling but he´s glad when he´s playing a collective game.
Jan is also an excellent cook and he´s got a skill of mixed drinks.He can drive cars but he prefers motorcyckles.He´s got a silver cool one.
My friend hasn´t got any troubles with money, because he´s got a lucrative job.He´s a designer. He speaks in English, French, a little bit of sanskrt and Arabian languages.
I mean I am lucky that I met him.

--- ZEĎ SPOLEČNÉ ZÁVRATĚ –

14.6.2004 doma v Praze při N´I´N

ať naleznou ti co nemají

žena vášnivě vlnící se rytmen

modlit se vteřinami jest zvykem

když rychlý rev nedá spát
my chceme celek znát

neuhýbat do nenávratna

soudit pravdy a tápat

v závratích vášně splývat

se vším, s lávou
mnou, sebou, tebou, dvou

bičů, jež hrají v poušti

když svět v dvě pouti

celek rozdělil

pro tebe a mě

na nás dva

a bez nich

skrz dvě půli

dojít až na konec

počkej v pádě do nalezení

vnitřek závratě nedýchá

my jsme sebou omámení

jsme ten, kdo vášní vzdychá

přes změny hlasu

při návratu v tón

ten spojující tón

nás dělí v nekonečno

kolem ty osoby

možná sní

o spojení

však my už nemůžem

zbořit zeď naší závratě

a spojení

praskající nehnutě

stává se ženou a mužem

---NAIVITA --- 24.6.2004 v Praze

možná jsem pouhá naivita,
která věří v lepší svět
možná jen pro tebe
vrátím se k začátku zpět

pak poručím o slávě tvé pět vavřínu
z konečků prstů tvých smete pak vinu
vinu tak těžkou,jak jen oblaka mohou být
když ruce tvé chce čas v prostor slít

a neskutečné chce darovat barvu davám
já potajmu mezi barvy se vkrádám
skutečné zmizelo dávno v mlze
však ty nepodléhej slze

zapomeň na okamžik
těch okamžiků je mnoho…

pak mlha z prostoru v barvu se vpije
a tvořivost,duše opět žije
bez okamžiku
bez zastavení…

--- CHÁRON --- 10.9.2004 Svojkov

Trubka s klekánicí
Zvou ženu spící
Do jiných světů

Tma váhající
Na prahu svící
Modlí se k Bohu

Západ Slunce z rána
Muže pozná panna
Když Paegas letí dál

Sázka na něvěru
Drtí domobranu
Dítě utíká

Boží odpuštění
V sobě rozpuštění
V kruhu hada

Mince ticha cinkla
Žena odplouvá

--- BAČKORKY --- 30.3.2005 dům v Mělnické 8,Praha

mámin křik
a otcovy slzy
dětský smích
a bačkory
Kdo je ukryl?
Kde je ta skrýš?
Jen přistup blíž
a uvidíš,
že bačkorky
někdo tu natáh´…

ESENCE KOŘENÍ----Svojkov 19.8.2005

„Můj život podobá se hoře, po které vstoupám, snad na ni nevylezu“
–(řádky prózy asi Leonarda)
Příchuť hořce nasládlá a mlsný jazýček, jež prahne po směsi koření – jej na trhu vyprodali. Takže čekám. Jak dlouhé bude moje čekání k dosažení vhodné lahodné esence…
Mé city stojí v povzdálí, hrají křoví divadelní scény, jež obecenstvo nudí, přesto touží po velké roli.
A o touze jest můj život především.Touha zapletená v klubko bavlny, kotě si jednou s ním bude hrát?Touhy a sny mi mizí z paměti a zase se navracejí a osoby? Ty se nemění.
Šachová partie rozehrána a já bojuji statečně, ba prahnu po svržení vlastního krále.
Vítězství, dosažení, cíl, naplnění vzruší mne někdy v extázijní výkřik? Či vzdech?
To páteř se mi křiví a obličej , též tělo stárne. To den co den chce noc a svit měsíce mne líbá na líci.Chci milovat a žít.Ó jak krásné by bylo umírat…
Toť dialog ?, jež patrně nikdy nedokončím a oči přitom zavírám.

Svojkov 19.8.2005

---CONNAISSEZ – VOUS MOI?--- 21.8.2005 Svojkov

Mon amis,connaissez – vous moi?
Moi, je reviens de noir en cherchant mon Die. Mais on n´en a plus, il y a seulement nos despoirs et pair grand que j´ai cherché. Peut- etre lá- bas, le plus dessus de m´ame je rancontrai mon dessin de ma vie.

---ŠKRŤ SE MI ---20.7.2007

Tenkostí struny má duše
Zdrcena smyčcem běsí
Dirigent zapomněl noty
Orchestr v zápase taktu zírá
Zahradník poupata stonku
jak žoldák uťal ve dví
To vědmy slepé hledí
v budoucí čas.Poušť slzí,
Já se chvěji.To milenec v úplňku
mi šeptá, že kočár už čeká,
abych tě strunou na krk políbila.

---ZA PRAHOU—20.7.2007

Zrodilas mě před lety
A já stála Vám na prahu
zcela nahá.
Už jsem oděna,
ale se srdcem prázdným
na vás hledím Za prahem \ za plentou

--- PODIVNÉ NEBE---2.12.2004

podivné nebe
stojíš na poušti vyprahlé duše
vzduch, jež tebou ovívá
se zdá být velmi suchý
jako by létal snad sám písek.
Častokrát chodíš sem do pouště
Mající podobu moře
Vlny a vlny, jen vlny
A čeho…podivné nebe
Podivné nebe
Ovívá nás čas.Pálí trochu oči
Však ústa má mlčí i předčítají
Ruce,jež třímají pero
A inspirované melodiemi
- romantika- melancholika
a milovník boží hudby.
Podivné nebe ,když vzdáš se
Myšlenky či otázky?
Chloubou sbírek sloučených
dvoupohlavních hlav
je podivné nebe.

poezie

Cestujeme.

Ale kam, Ptám se.

Domů

Ale kde to je ptám se

Uvnitř
odpoví hlas

Doris Mühringer

- - - - - - - - - - - - - -

Věřím v slunce,

I když nesvítí.

Věřím v lásku,

I když ji necítím.

Věřím v Boha,

I když mlčí.

Nápis na zdi ve varšavském ghéttu,1944

opsáno kol 2001 ze zdi na Kampě.

Zráta o Náhodě

Seděla Ztráta osamocena na rozcestí a ve své naivitě čekala,že něco vzácného objeví,anebo pozná osobu,kterou jiní hledají třeba i celý život.
Jenže té ubohé Ztrátě nedocházela její krátkosáhlost myšlení,vždyť přeci Ztráta,cokoli by bývala našla,musela by zákonitě ztratit, k tomu je předurčena.
A Předurčenost by mohla překonat třeba taká Náhoda, jestli vůbec?
A měla-li by vůbec chuť se utkat s onou Předurčeností?A naopak. Navíc Ztráta by
se toho klání nemohla účastnit a rovněž by musela přesvědčit Smůlu, by zaměřila svou pozornost na uznávanou manželku obávaného Osudu. Ztráta sama by pak běhešm souboje měla na starost muže Náhody,
Blbce, by jeho nepředvídatelné jednání negativně neovlivnilo jeho ženu Náhodu...

---BěsaDěs—

Nedávno jsem měla vypracovat úvahu do školy na téma životního prostředí a jak už to bývá ,nechala jsem vypracování na poslední chvíli,takže jsem neměla žadný odborný materiál.

Chtěla tomu náhoda, a jakože na náhodu nevěřim,spíš na vůli jisté energie či předurčenosti, která se jeví být zdánlivě náhodou,ale přitom ..ne nechám toho slovíčkaření a vrátim se k tématu.
Chtěla tomu tedy náhoda či osud, našla jsem doma starý výtisk Nového prostoru, kde byl článek o založení Greenpeace a ve stručnosti popsaný ,čím se tahle organizace zabývá, pak mi máma přinesla výtisk fotografií od Olympusu, kde se mi naskyt hrůzný pohled na vietnamské děti postižené americkým válečným plynem, brr… a na závěr dávali v televizi na 2 dokument o El Niňovi a jak jej ovlivní globální oteplování. Takže jsem naráz měla materiálu dost… vložim sem i tu mou úvahu do sekce flegmatik.
Chci ale mluvit o těch fotkám.Míním, že citlivý člověk nemůže tohle přejit bez zamyšlení , být vůči tomu imunní a lhostejný.Jak už jsme zmínila Američané používali za války ve Vietnamu bojový plyn, tohohle Agenta Orange používali k vypalování džunglí a zastrašování nepřátel.Jenže tenhle sajrajt se dostal do krve Vietnamců a přes půl milionu jich zemřelo a víc jak 80 000 nese následky.
Vkládám sem fota dětí z jednoho vietnamského ústavu, kde se jim dostavá zakladní péče.Hrůzné je jejich znetvoření a taky to,že ústav nemá tolik personálu,by děti měli i láskyplnou pozornost.Šílené je,že většina těhlech dětí je mentálně v pořádku, takže ti hůře postižení celý den jen leží a zíraj do stropu.Možnou útěchou je ,že se tyhle děti nedožívaj vysokého věku,takže jejich utrpení netrvá nekonečně. Všechno na co si lidé zdraví ,schopní pracovat stěžují je fakt banální ve srovnání s takovouhle bezmocností…
Takže si říkám,že musim nějak pomoc,mám v úmyslu zase brigádničit pro unicef, bo alespoň pomoc finančně či dobrovolně organizacím typu amnesty international, greenpeace apod.Přece nemůžu jen tak tupě a nečině sedět a předstírat ,že se nic takého neděje…

Divím se ,že už dávno nestojím nad hrobem.Nevím, jestli máš už plakat či si zachovat tvář? Bolí ty rány.A rojí se z kuklin a otravují vzduch. Lupe mi v hlavě. A tento text působí depresivně.Takový magorův deník. Problém je v tom,že toto není deník.
Chybička , jež povede k lepšímu cíli.Děsí mě teď představa podobnosti mě a Padryho.Už mi leze na mysl to ,že jsem jeho příběh četla.Kniha uchvacuje,člověk se přes ni louská,ale cvičí trpělivost.Hýčkají se oba.Jak kniha ,tak čtoucí. V té knize se píše o Josífkovi symbolizovaného v epošské roli,Endikova přítele.Josef se odstěhoval.Dva nerozluční přátelé.si prodlužují vzdálenost.Jaká podoba!Věřím , že nepovede též k zániku jako v Padrykonci. – Odejde kocour, mizí byt, hledání nového domova. Obrovská životní změna.Možná nová příležitost. Nové okamžiky i loučení. Též zkouška – dodržet styky.Není problém, i když jistá dálka je.Mělo to přijít. Prostě stěhování…

Další starý úryvek ze Nakonec se bude smát i malý filozof. Byl napsán ,když jsem zjistila , že se má nejlepší přítelka má stěhovat.Bála jsem se ,že ji ztratím .Pak se přestěhovala o pár bloků dál a vlastně nás pak dělila jedna ulice.Jenže tahle pohodička netrvala moc dlouho, páč jsem se odstěhovala já a to za Prahu, do Jenče .
Přátelství se nezlomilo,ale nevídáme se tak často,jako dřív, a to nejen z důvodu bydliště,ale ona e zamilovala,což ji fakt upřímně přeju a obě dvě si rozšiřujem obzory přátel ,stárnem. Věci se mění a tak to má být.A to co bylo kvalitně a pečlivě postaveno,bude stát dál na pevných základem…chtěla jsem citovat A. de Saint- Exupéryho z Citadeli ,ale nebudu papouškovatJ

---My strange uncle from Abroad---

Žel teda nemám žádného bohatého strejdu v cizině,co by mi něco majetného odkázal.Za to tuhle skladbu od Gogol Bordello zbožňuju. Zvlášť refrén a úsek ,kde je sólo houslí a kde se notuje : tutururu tutururu vhuapadájdou tadatádáj …through the mistic of comunication give me minute all come through .Stejně jak je důležitá muzika v životě člověčím ,tak i jednomu pomáhá se rozvíjet, má-li jeden vkus.A tahle kapela tůze nadána mě až vášnivě prudce prorvala hrudní koš a chytla mě za srdce a teď mi koluje celým tělem,páč se mi dostala do krevního oběhu.Už se ji nezbavím,ani to nemám v úmyslu.Všem vřele doporučuju Gogol Bordello ,tu multikulturní hudbu a filmek EVERYTHING IS ILLUMINATED, kde si Eugene Hutz, frontman kapely,zahrál jednu z hlavní rolí po boku Frodo PytlíkaJ (já nemám pamatováka na jména hercú,takže se Frodovi omlouvám..) a soundtrack z tohohle filmu je taky supr ,jako je skvělý soundtrack ze Snatch , Amelie z Montmartre,Black cat ,white cat…

---- rozptyl z Petřína---7.6.2007

Miluju Tě a přece se máme rozejít.Cítím, jak mé srde puká.Mám brzy zmizet ,odejít.Opustit svůj rodný kraj.Ztratím Tvou krásu,má Múzo, Tvůj hlas rušna , to věčné šumění.A Vltava je jak metaforický tok mého žalu, že ji i tebe Praho, můj domove ztrácím.
Stanu se ,ne ze své vůle, bezdomovcem, zavřená kdesi v kleci vesnice.Od Tebe blízko,přec tak daleko. Omotává mě bolest ,jak ostnatý drát. Trpím jak Ježíš..Ach – opravdu procítěně.
Architekt by pochopil,co cítím, když lituji svého zraku, který mi kradou, bych dále nemohla vidět Tvou krásu kamene i cihel, skla i kovu budov, má Praho.
Ztrácím svou lásku ,což mě tíží.Nahlížím do hrobu svému ještě nenarozenému dítěti.snažím se vstřebat každý oka mžik,pohled ,vůně,atmosféru,zvuk a kéž bych uměla si to ponechat tak živé.Ať budu žít kdekoli, nebudu doma, protože kde domov můj? Toť hlavní město Praha.

Ó, jak bych zametla s tim ignorantem, diskofilem ,co mě chtěl sbalit , lichotit mi skrz mého psa. Hlupák ,nechápal ,jak těžké je pro mě smířit se – lze-li to vůbec? S faktem ,že opouštím Tě Praho, má milovaná.
Už mám důkaz ,že si jeden ono nejcennější uvědomí v moment , kdy to jisté ono ztrácí, jako já Tebe ,má věčná Praho.
Matko má.Krasavice tisíce krás,mající v hrsti tolik jazyků,ruchu,spěchu,krizí,úsměvů,opilců,
Špíny,peněz, parků,pestrosti domů a ducha jedinečného umění, o Tebe ,má nerozlučná ,nespoutaná (na rozdíl ode mě), o Tebe, má Praho,má se má osoba s uměleckým nitrem nechat okrást? Nikdy!já zůstanu v Tvém náručí a budu Tě milovat, má sladká Praho,světová 50. rovnoběžko v srdci Evropy.
Budu vzpomínat a stále se k Tobě vracet a jednou až umřu,nechte mě plout po toku Vltavy,mé krve, životodárné vody i řekou slz, jež jsem rozlila pro Tebe i pro Ni. Nechte me plout skrz Prahu a můj popel rozprašte z Petřínské rozhledny.
Bylo to jedno z míst mého dětství,slavný Petřín,park zamilovaných i náctiletých kaličů, v neposledku i úchyláků. A z Petřínské věže, odkud je taký pohled na Prahu a ona leží odtud jak ptáče spící na dlani. Chci jako popel dopadat na Tebe, a tak s Tebou splynout a být zase doma…


Já vím ,je tenhle úryvek až moc uvzdychaný, úplně slyším to kňourání. Ale stěhování za Prahu byla od mé rodiny podpásovka.Chápu jejich všechny argumenty,proč se přistoupilo k odstěhování se,ale vidina toho být na 30 let zadlužená, ne-e také vize nemám ráda. A Praha mi fakt chybí.chjo…

woken up – 15.3.2006

I woke up in this world. I´ve never been the favourite child,but with a happiness I´ve lived as well.
I woke up and saw the one masculin being still sleeping naked along myself. I felt like somethig was shouting inside me ,that seemed to be bigger than me ,similar likewish a very large space.I thought I had gotten mad. It was wonderful.
I woke up and saw my face was older.I thought about loosing lifetime. I did not see anywhere. Blind soul.
I woke up without moving , couldn´t speak well,my mind was empty .I found my light.
I woke up and bright sunshine released close to me during smile on my face.I dreamt for long time. I walk out.

Miluju tenhle jazyk.I když není nad češtinuJ.Určitě ve woken upu bude spousty chyb, ale co mě fakt baví je,že pro vyjádření něčeho v angličtině musim zapojit více fantazie a vše tak okecávat než se dostanu k jádru věci,a to kvůli omezení mé slovní zásoby.

- balón v Paříži-

Utíkám znovu městem.Vím,že jsem v Paříži, ale neznám ji ,jen slyším,spíše vnímám francouzskou atmosféru.Naštěstí se i tohoto dne vytrácí pocit uspěchanosti a strachu. Vím, že ta budova,již ve skutečnosti hledám, je architektonicky zajímavá,až unikátní. Trochu morbidity v pomyslné kráse.Jakýsi chrám fantazie. Ten znám. Mnohdy jsem jej viděla. Jsem u něj a vzpomínám , na spěch Prahy, když mě honila ruská mafie, při schůzkách s cizími lidmi mafie hrála i jiné role, často naprosto bezpečné,až ochranné. Konečně mi došlo ,odkud ten chrám znám.Při mých toulkách po světě měl pro mě důležitou roli. Očima vystupuji po věžích chrámu,jež tvoří soustava zvednutých paží. A hle, opačný pohled.
Jsme součásti létajícího balónu. Koukám ohromeně na Paříž a mám zde splnit úkol s přáteli.Přiznávám,že se trochu bojím.Ale zvládnu to. Letím.
Večer nastal,ne však Štědrý, nýbrž večer , kdy mě uchopila touha jít se pobavit..Procházím se maličkými uličkami a objevim-li zajímavý nápis,osloví-li mě,vstoupím. Přemýšlím ,až spatřím arabský nápis.Rozumím.A uvnitř celkem pohodového klubíku s lehce divnou atmosférou s místy zahalenou do dýmové mlhy,setkávám se s mladíkem.Najednou jej znám a vim ,že u sebe má tabáček pro příjemné chvilky.Tedy mu zaplatim, smotnem kuřivo a přispíváme mlze.Polemizuji nad přáteli a vim, že jim schovám. Je to červené a ohromující. Mladík mi je dost sympatický...
Několik střihačů zapracovalo a scénář změnil kulisy a náhle sedim s Eskymačkou na předplácku Židáku, neboli Dětského ostrova, u smysleného stolku sledující neexistující televizi. Děj noční vyjíždky ukončuje starý pár u obrovských děr.Ty jsou podlouhlé,,je jich tu spoustu, rádoby výtahů v podobě injekčních klecí. Hrozí pády těch osob. Tu průvodce krajinné zříceniny zamezí pádu a já procitám do druhého dne.—

---po tomhle snu se mi dostavily tlaky ,jak jim říkám.Byla jsem podepřená 2 přáteli u výkladní skříně ABC reál na Újezdě , v chvilkovým bezvědomí, až slyšim: „Já ji držim nohou mezi nohami.“ Tma zmizí a já se dozvim ,že jsem se ňákou tu chvíli klepala nepřítomna duchem na parapetu…1.3.2005

hm sny,kéž bych si je tak pamatovala.Jednu dobu se mi zdávalo o mafiánech, bylo to spjatý s tezí ,že v restauraci Terasy na Petříně se scházejí bossové podsvětí.Asi jsme tou dobou byly mockrát zkouřený a mě to nějak uvízlo v hlavě.

-Ordinace slečny Otravené- 15.01.2005

Přebírám funkci psychologa.Mohu si vyvěsit ceduli,ukazující, že právě tady stojí před Vámi, osoba, jež lečí lidi s duševními problémy.
První den nervozity,přesto si oblíkám bílý plášť , abych alespoň první pracovní den působila profesionálně.Ovšem, jakmile někdo přijde,odložím plášť. Budu osobnější, Kolega – pacient se může lépe uvolnit.
Druhý den práce a stále nic.Ba, hle! Telefon zvoní.Dobíhám ke sluchátku,hovořím do něj a zjišťuji, že slečna má problém.Chvíli si s ní povídám.Docházím k závěru.Slečna se zasměje,děkuje a pokládá sluchátko.Slyším jen tůtání.Avšak vychutnávám si pocitu,že první pacient přece jen se objevil..
Třetí den už přišlo více osob.Fajn.Mám co na práci. Takto si pracuji celý rok.Ordinace je již zcela zaběhnutá,práce mě baví.Přichází zima a s ní i novina,že Slečna volajícivší mi jako první pacient se právě pokusila otrávit.
Přišlo to. Rána pod pás.Kladu si otázku : „Proč?“ A protože svou práci pokládám za poslání,odcházím za několik dní do nemocnice navštívit slečnu Otrávenu. Beru si taxi.Peněz vydělávám dost.Až je to smutné, že psychologie a psychiatrie tolik vynáší. Nicméně vstupuji do pokoje slečny Otrávené.Přisedám ji k lůžku.Ona ke mně vzhlíží.Poklábosíme.Předávám ji kontakty na mě.Slečna děkuje.Odcházím.
Po několika měsících rutinní práce mám konečne volno.Jsem tedy doma.Je ráno a chystám se pro poštu. Otevřivší si poštovní schránku ,pila jsem kávu a shledávám, že kromě složenek a reklamy,vidím dopis nadepsán zvláštním rukopisem. Ten dopis je na rozloučenou. Podepsána slečna Otrávená.
Okamžitě vyjíždím na místo napsané v dopise.Není to tak daleko, vlastně blízko ordinace, ulice odpovídá, stačí jen číslo. To číslu je stejné jako od mé ordinace. 3.patro,otevírám dveře.Slečna Otrávená leží na kanape,působí neživě.
Jdu k ní blíž. Otočím jejím tělem. Tma a závrať.Jsem to já…

--právě v době mého studia na lyceu, jsem si začala psát zápisky svých myšlenek,pocitů,byl to pro mě skvělý odpadní kanál pro negace který se ve mně hromadily a musely ven.No a jedna z nejtěžších dovedností je ,odvážit se své pravdivé niterní pocity odhalit blízkému okolí, a když člověk odvahu najde, dostaví se pochybnost, bude-li pochopen, což nebude,každý je jiný a málo kdo je dostatečně empatický.Zkrátka byly věci, co se snáž psaly ,než někomu říkaly.Tohle je jedna z nich.Pracovně zápisníku z dob lycea říkám, „Nakonec se bude smát i malý filozof.“ Malý filozof byl i je mým alter egem…
-

Modlitba - 29.1.2005

Miluji život a jsem v podstatě šťastný člověk a Tobě
Bože děkuji Ti,že jsi mi vstoupil do života,
rozzářil jej a naplnil.
Děkuji Ti za úspěch a šťastnou existenci všech bytostí,
děkuji Ti za rodinu a přátele,
děkuji za Tvorbu, za část Tebe ,jež mě naplňuje a tvoří čin.
Děkuji Ti za myšlení a lásku,
děkuji Ti za Tvou ruku,jež mě zrodila a vede.
Děkuji Ti ,buď štastný navěky…

Tuhletu modlitbu, jsem si spontánně napsala jednoho dne,krátce poté ,co jsem zjistila,že jsem přijatá na střední výtvarnou školu.Cítila jsem potřebu té nejvyšší energii poděkovat,že jsem konečně mohla vypadnout ze soukromý školy – lycea – kde mě to tak psychicky vyčerpávalo.Ale všechno špatný je k něčemu dobrý.to za mě mluví zkušenost.Díky lyceu jsem objevila svou cestu,možná životní, minimálně takovou, po které chci po nějakou dobu kráčet,běhat ,lítat si a třeba i klopýtat,ale rozhodně už nepadat na hubu – toho jsem si užila dost…

Tohla fotografie se mi moc líbí.Pózuju tam já s neznámou madam na nudi fotu

vpravo a autorem je budoucí architekt :-) Najde se tu i odkaz na jeho blog.
Tvrdila jsem mu ,že tohle foto smažu,ale nemůžu si pomoct,prostě ji nemůže jen tak smazat:-))

Takže jsem konečne spustila svůj blog.
Velké dík náleží Evce ,která mi s jeho tvorbou pomáhala,takže Děkuju moc:-)

No jako první video , si sem vkládám mého velmi oblíbeného mocnáře;-) Ale víc zbožňuju ironii,takže tohle je taky tak myšleno.

...nicméně videjko se povedlo:-)