žalochvět

Kam se to řítí tenhle svět
a kam chvátám to já?
Koho znám, kdo mě jen minul?
maniodepresivní tornádo
mi rozvíří hlavu,
prej dvakrát nevstoupíš.
Zas plácám,
nic není.
Bylo snad
Bylo by krásné.
Zasni mě!
příliš svítím.
Anebo žni!
ať se spálím.
Ale už!
Nic?
Od dob co miluji, pohřbívám.
Nechci už!
Zasévám...
se proklínám?
- žalochvět

Chci více vědět? Mám se ptát? Chci odpověď...
Pravda s lží si hraje na dvojčata
Chci více slyšet? Mám poslouchat...
slova s intonací význam zamění. Tón imponuje
Chci více vidět?Sundat snové brýle? Anebo spát...
Vyváží krása maličkostí ohyzdnost lidskou? Pochubuju
Chci vykročit? Nalézt sama sebe? Mám já odvahu..
Nadšenost se sebezpytem hází klády k nohám. Překročím
Chci zapomenout? Odpustit? Sobě anebo světu...
přijde budoucí, mizí-li minulost.Je to přesné
Čekám jen anebo tvořím? A nač čekat? Utíkám...
Zmeškala bych svou podstatu v tom chvatu

okamžik, prosim, smažu si tě z paměti
ten okamžik štěstí,
jemný záchvěv jež mi šeptal snad

Ztráta když tě lapí, hryzne a nechce pustit,
jakoby nebylo nic jiného
Jak já nesnáším konečnost

A potkávám ji a zakopávám
Okamžik deziluze se jeví snáz než říci sbohem
Už nikdy

Jevím se klidně a chvěji se
jak listí v korunách topolů zas
Tebe má milovaná už nevidím, žal mi zavírá oči.

Prudce je otevírá odhodlanost vykročit dál.
Přenést to vše.Svůj život.
A přec je to lásky cit.Pohasíná.

Možná je to samoláska, že trpím ztrátou Tebe
Tak nedávno se stalo
živost a plodnost světa mě osvítila,
ale osoby i čas jsou smyšlený.

Trvalé jsou myšlenky,
že změny přicházejí a mizí to,
v což jsem věřila

Kde se jen bere ochota vydržet a rvát se
o kus místa na tak hloupém světě,
kde těžko poznat smysl v lžích,který si předsouváme.
Najdu-li? Nevím