„Můj život podobá se hoře, po které vstoupám, snad na ni nevylezu“
–(řádky prózy asi Leonarda)
Příchuť hořce nasládlá a mlsný jazýček, jež prahne po směsi koření – jej na trhu vyprodali. Takže čekám. Jak dlouhé bude moje čekání k dosažení vhodné lahodné esence…
Mé city stojí v povzdálí, hrají křoví divadelní scény, jež obecenstvo nudí, přesto touží po velké roli.
A o touze jest můj život především.Touha zapletená v klubko bavlny, kotě si jednou s ním bude hrát?Touhy a sny mi mizí z paměti a zase se navracejí a osoby? Ty se nemění.
Šachová partie rozehrána a já bojuji statečně, ba prahnu po svržení vlastního krále.
Vítězství, dosažení, cíl, naplnění vzruší mne někdy v extázijní výkřik? Či vzdech?
To páteř se mi křiví a obličej , též tělo stárne. To den co den chce noc a svit měsíce mne líbá na líci.Chci milovat a žít.Ó jak krásné by bylo umírat…
Toť dialog ?, jež patrně nikdy nedokončím a oči přitom zavírám.
Svojkov 19.8.2005
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat