o popelce - Lubor Burian

Jak už to v pohádkách bývá
vyměňují si oči, těla
Hledím ňader
zaměřuje její tvář
Pevně ji svírá
Popelku z masa a krve
V kánonech vzdechů vystřelují
světlice s padáčky prostěradel

K ránu unavený princ vstává
odchází
Ve dveřích
se ještě zastaví
jako by cosi zapomněl
vrací se
sklání se nad nahou spící dívkou
zkouší ji střevíček

dva - Lubor Burian

Rozepjal knoflíčky hvězd
V tu chvíli poprvé přiznala
zakřivení svých vlásečnic

Dva páry sandálů -
odlitky prvních lidských stop
sidlištní lampy stávkující
měsíční monoskop

Tu noc ji oslovil
doposud
sám zřídka oslovený
Ráno se probudili
Oba oplodněni

sem nedávno nakupovala v levných knihách, tohle je ze sbírky co se mi celkem líbí...