okamžik, prosim, smažu si tě z paměti
ten okamžik štěstí,
jemný záchvěv jež mi šeptal snad

Ztráta když tě lapí, hryzne a nechce pustit,
jakoby nebylo nic jiného
Jak já nesnáším konečnost

A potkávám ji a zakopávám
Okamžik deziluze se jeví snáz než říci sbohem
Už nikdy

Jevím se klidně a chvěji se
jak listí v korunách topolů zas
Tebe má milovaná už nevidím, žal mi zavírá oči.

Prudce je otevírá odhodlanost vykročit dál.
Přenést to vše.Svůj život.
A přec je to lásky cit.Pohasíná.

Možná je to samoláska, že trpím ztrátou Tebe
Tak nedávno se stalo
živost a plodnost světa mě osvítila,
ale osoby i čas jsou smyšlený.

Trvalé jsou myšlenky,
že změny přicházejí a mizí to,
v což jsem věřila

Kde se jen bere ochota vydržet a rvát se
o kus místa na tak hloupém světě,
kde těžko poznat smysl v lžích,který si předsouváme.
Najdu-li? Nevím