Prostě to nejde, nemůže jen tak zapomenout.
Chybí ji.Jaká bizardnost, cítit necelost,když zmizel.
A ani spolu nebyli.
Že by to bylo vzpomínkami?Zahryzlými v hlavě,tak libé to bylo.
Nechce upadat a blaznivě si namlouvat ,že zas přijde
I když přesně v to doufá.
a nechápe své chování,
proč tak chybuje.
Moc touží, vrhá se bezhlavě.Jako medium volí sms a net,spoj nenavázán, pozdě už.
Na to musí být dva. Na to musí být svá.Na to musí být čas.
Umdlévá část tedy mě, ta která byla by štatna po jeho boku.
Proto cití jakousi bolest,ta jež ji sbírá ze země, s úsměvem a říká,to přejde.
Ráda by řekla ,že už se odprostila od přeludů vztahu.
Že už to umí užít si chvíli,kdy je on přítomný.
že už se nebojí,že už se nestydí, že ví jak na to.
Není to docela pravda.Potřebuje víc času a více důvěry.
On byl/je člověk ,který ji láká k poznání,a proto nemusí být milencem.
Nerada opuští lidi,jež jsou vyjímečný a inspirací,částí jejího života.
Měla pocit,že on taký je.Že si mají co říct,jako bytosti.
Mrzí ji myšlenka,že by se mýlila.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat