Předčítám z vrásek jeho tváře,
kdo ví, kdy změní se v prach,
na konci tunelu oslnivá záře,
necítím panický strach.
Výkřik!střely jak do hejna vran,
háv jejich křídel zastří zrak,
a duše odprostí se od žalných ran,
když drahými oděn je v pozdní frak.
Kdesi je místo,kde země usiná,
vědomí dotýká se vesmírných drah.
Kdosi snad osud jeho proklíná,
Sám život usvědčen, prý milostivý vrah.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat