překvapivá samota
přepadla mě na režisérském křesli
jak chybí mi ta jistota
vedu správně ruku,jež život můj kreslí?
Ač preferuji spontánnost
zdá se,že se daří,obrat v dobro
Zas se hážu do pole, já host
jsem, hledajíc žití moudro
pochybovačná hlava, možná únavou
myslí o úniku,vzdát to,jít z ringu
chycená sytě,co mi chybí?,záplavou
emocí,mizíc v minulosti bongu
těmi tóny se unáším do oblak
plují tak rychle. Čas co přinese...
chce každý vědět, bytří svůj zrak
hrdý Staropramen poráží Guinesse...
jen...
mám stále křídla?
mohu létat, stavět hnízdo?
je zde náhodilost milá?
bo narážím na zdivo...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat