Lze vůbec žít v manželství přes 25 let?Vydrží ta láska,co tu kdysi byla?
Taký postarší pár městských manžílků žije v samém stereotypu.Doslova v něm,v stejnoběhu,
v něm se topí.Žadoní o pomoc.
Dobré dny a klidné večery přináší touhu komunikace.Jedná se o imtimní hovor.Ale vždy jedna ze špatných sudiček vypoví tu kletbu.A vše ztroskotá jako holandské lodě na širém moři.¨
Lze si někdy odpovědět na vlastní existenci?Na otázku existence vůbec?
Lze-li tedy vznést tu otázku?
Postarší milenecký pár řešící tyto otázky často.Vždy před souloží.Zřídka při ní,po tom.
Jsou krátcí i na odpověď kinklající se jim na krku,když milenec se zeptá:
„A jakej jsem byl,Brouku?“, jenže Brouk neodpovídá.
Postarší milenec rudne v obličeji ,žena se dusí.Mužovy prsty stlačí látku,ženiny rtíky povolí stisk a společně jej vyndají.
Rouška způli promočeně oslintaná svědčí o včerejší probdělé noci.Vzali si na dnešek volno.
A jak lehcí asi byli teď?
Nazí leží na koberci v obývacím pokoji.Muž ženě líže chodidla.
Žádné komentáře:
Okomentovat