Bojím se!Zmítá se mi úžovka rozpaků v hlavince mé ,ne skopové,ba naivní,i když ve směs ano,je skopová,jelikož jsem se ještě nenaučila vymanit se z toho.Slovo neumím,nechci používat.
Chci být ve spojení,sonda mého srdce hledá správný cíl.Váhám,mám odvahu.Stojí za to riskovat?
Určitě ano.Bojím se!Citů?Asi ano,jako bych je neuměla vyjadřit ,cítít k druhu mému,míním partnera.Vzplanu rychne,hořím,ale pálím jen sama sebe a dosud mě nikdo nepřesvědčil ,že má svíce hoří i v jeho srdci…
Možná tuším proč!Nebudu se tu pomlouvat a už vůbec né ony mladíky schazovat,ty s kterými jsem sdílela vášeň ,bo se usadili v mém srdci.Ale milovala jsem je.Opravdu?
Jak já to sakra můžu vědět!Ostatně jsem neznalá tolika skutků.A bojím se vztahu.Jeho krachu. Zkušenost mě totiž vždycky představila můžům,jako zpočátku atraktivní slečnu zajímavou,posléze perzóna bez sebedůvěry,zmatená,divná, žárlivá z vlastních pochybností, létající si v představách,přetvářející si realitu do snu.Dost té sebetrýzně!
Hloupostí doplácím, jsem sázkařkou na dostizích,kde mí favoritovaní koně mizí mi v dáli a já jen mávám bílým kapesníčkem se slzy na krajíčku doufaje,že doběhnou do cíle ,vyhrají,sázka se mi vyplatí a mé srdce zaplesá;).
Kdy?Nebudu se těšit.Se spikleneckým výrazem ve tváři vyčkám,kam mě čas zavede.Ne,divná to formulace.Čekatelkou nechci být.Promenádu volím a nechám se strhnout ,vždyť není v tom zlo,jehož bych se měla bát…
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat