17.listopad

,, Ať mír dál zůstává s touto krajinou…“
jo jo je tomu už devátenáct let,co estébáci mydlili pendreky studenty a jiný „spolusoudruhy“, co chtěli svobodu.Významný to den ,ten 17. listopad v našich dějinách.Ač nejsem nějak výrazně našinecky založená ,vystavila jsem vlaječku do okna na počest všech těch statečných lidí či obětí z let 1989 a 1939,a pak že studenti či jedinci nezmůžou velké věci.Do průchodu na Národní třídě jsem se teda dnes nedostala,a tak zapalím svíci zde.Tak, a už hoří na mém okením oltáři.
Cosi jako dokumentární film Filipa Renče s názvem Polojasno na motiv knihy (autorem byl asi Václav Bartoška,) jednoho z listopadových studentů,který se pak podílel v komisi na shromáždění důkazů usvědčujících komoušký funkcionáře o jejich zodpovědnosti na krutosti zásahu proti demonstrantům,mi o trochu víc objasnil události té doby.
Byly mi tři roky,když mě máti vezla v kočáře na Václavák při sametový revoluci.Nadšeně cinkala klíčema a pevně věřila v pozitivní změnu,ve svobodu a demokracii.Dnes už opadla její nadšenost idejí lepší budoucnosti, ale to je asi problém té generace narozené po druhý světový,který byly vzaty možnosti a do hlavy jim byl vtloukán extrémní socialismus.Přesto , že je v jistých ohledech nespokojená s vývojem polistopadové politiky, s jistou dávkou hrdosti vypráví ,jak nám pod okny stály chupatý ,když se doma slavilo a pouštěla se zakázaná muzika,bo jak sestra byla tehdá 17.na místě činu a já si pamatuju,jak nám v předsíni visel plakát Václava Havla,aspoň pro mě nej prezident ,jedna z největších českých osobností druhý půlky 20.století.Masaryka jsem nezažila,takže soudím subjektivně.
Boris Rezner vyprávěl ,jak se shodou okolností ten den hrála v Národnim hra tématicky pojednávající o tom, co se právě v onu chvíli dělo jen o pár metrů dál.
Sejří mě teda ,že v nedávných krajských volbách vyhráli social.demokrati ti „kabátnici“,co nabídli spolupráci ruďochům,takže se zase ty soudržky a soudruzi dostali k moci.Je to ostuda. Ale za pár let vymřou i ti co s nima furt sympatizujou a zapomněli bo ignorují, čeho byl komunismus schopen v minulosti.Pak taky nepochopim,jak se někdo může sdružovat do dělnický strany a pochodovat napříč Litvínem a hlásat naci keci.Kriploidní neandrtálci.

A mě těší, že změna nastala, opona padla a ač je cítit kapitalismus je super ,že máme svobodu.A za to všem děkuju.Že jsem nemusela jako mý sestry říkat soudružko učitelko,recitovat nevkusný básně s pionýrským šátkem,brigádničit na chmelu,bát se projevit názor,uniformovat se a myslet si ,že nikdy nic nedokážu .Jo jsem to dítko, co nastoupilo do školy v roce 1993, prvý ročník demokratickýho Česka ,Moravy a Slezska…
Možná trochu závidím svým spolužákům ročník narození ,89.:) Jedna z nich se dokonce narodila přímo na 17.listopad 89. V mým roce bouchnul Černobyl a Pulp vydaly album se songem Master of this Universe,ale o to tu neběží.
Takže díky ,že jste neseděli na zadcích a hnuly dějinami.I když uznávám,že v tý době byl totalismus v troskách přehlcen vlastními zvratky a tíhou svědomí.