Divím se ,že už dávno nestojím nad hrobem.Nevím, jestli máš už plakat či si zachovat tvář? Bolí ty rány.A rojí se z kuklin a otravují vzduch. Lupe mi v hlavě. A tento text působí depresivně.Takový magorův deník. Problém je v tom,že toto není deník.
Chybička , jež povede k lepšímu cíli.Děsí mě teď představa podobnosti mě a Padryho.Už mi leze na mysl to ,že jsem jeho příběh četla.Kniha uchvacuje,člověk se přes ni louská,ale cvičí trpělivost.Hýčkají se oba.Jak kniha ,tak čtoucí. V té knize se píše o Josífkovi symbolizovaného v epošské roli,Endikova přítele.Josef se odstěhoval.Dva nerozluční přátelé.si prodlužují vzdálenost.Jaká podoba!Věřím , že nepovede též k zániku jako v Padrykonci. – Odejde kocour, mizí byt, hledání nového domova. Obrovská životní změna.Možná nová příležitost. Nové okamžiky i loučení. Též zkouška – dodržet styky.Není problém, i když jistá dálka je.Mělo to přijít. Prostě stěhování…

Další starý úryvek ze Nakonec se bude smát i malý filozof. Byl napsán ,když jsem zjistila , že se má nejlepší přítelka má stěhovat.Bála jsem se ,že ji ztratím .Pak se přestěhovala o pár bloků dál a vlastně nás pak dělila jedna ulice.Jenže tahle pohodička netrvala moc dlouho, páč jsem se odstěhovala já a to za Prahu, do Jenče .
Přátelství se nezlomilo,ale nevídáme se tak často,jako dřív, a to nejen z důvodu bydliště,ale ona e zamilovala,což ji fakt upřímně přeju a obě dvě si rozšiřujem obzory přátel ,stárnem. Věci se mění a tak to má být.A to co bylo kvalitně a pečlivě postaveno,bude stát dál na pevných základem…chtěla jsem citovat A. de Saint- Exupéryho z Citadeli ,ale nebudu papouškovatJ