-Ordinace slečny Otravené- 15.01.2005

Přebírám funkci psychologa.Mohu si vyvěsit ceduli,ukazující, že právě tady stojí před Vámi, osoba, jež lečí lidi s duševními problémy.
První den nervozity,přesto si oblíkám bílý plášť , abych alespoň první pracovní den působila profesionálně.Ovšem, jakmile někdo přijde,odložím plášť. Budu osobnější, Kolega – pacient se může lépe uvolnit.
Druhý den práce a stále nic.Ba, hle! Telefon zvoní.Dobíhám ke sluchátku,hovořím do něj a zjišťuji, že slečna má problém.Chvíli si s ní povídám.Docházím k závěru.Slečna se zasměje,děkuje a pokládá sluchátko.Slyším jen tůtání.Avšak vychutnávám si pocitu,že první pacient přece jen se objevil..
Třetí den už přišlo více osob.Fajn.Mám co na práci. Takto si pracuji celý rok.Ordinace je již zcela zaběhnutá,práce mě baví.Přichází zima a s ní i novina,že Slečna volajícivší mi jako první pacient se právě pokusila otrávit.
Přišlo to. Rána pod pás.Kladu si otázku : „Proč?“ A protože svou práci pokládám za poslání,odcházím za několik dní do nemocnice navštívit slečnu Otrávenu. Beru si taxi.Peněz vydělávám dost.Až je to smutné, že psychologie a psychiatrie tolik vynáší. Nicméně vstupuji do pokoje slečny Otrávené.Přisedám ji k lůžku.Ona ke mně vzhlíží.Poklábosíme.Předávám ji kontakty na mě.Slečna děkuje.Odcházím.
Po několika měsících rutinní práce mám konečne volno.Jsem tedy doma.Je ráno a chystám se pro poštu. Otevřivší si poštovní schránku ,pila jsem kávu a shledávám, že kromě složenek a reklamy,vidím dopis nadepsán zvláštním rukopisem. Ten dopis je na rozloučenou. Podepsána slečna Otrávená.
Okamžitě vyjíždím na místo napsané v dopise.Není to tak daleko, vlastně blízko ordinace, ulice odpovídá, stačí jen číslo. To číslu je stejné jako od mé ordinace. 3.patro,otevírám dveře.Slečna Otrávená leží na kanape,působí neživě.
Jdu k ní blíž. Otočím jejím tělem. Tma a závrať.Jsem to já…

--právě v době mého studia na lyceu, jsem si začala psát zápisky svých myšlenek,pocitů,byl to pro mě skvělý odpadní kanál pro negace který se ve mně hromadily a musely ven.No a jedna z nejtěžších dovedností je ,odvážit se své pravdivé niterní pocity odhalit blízkému okolí, a když člověk odvahu najde, dostaví se pochybnost, bude-li pochopen, což nebude,každý je jiný a málo kdo je dostatečně empatický.Zkrátka byly věci, co se snáž psaly ,než někomu říkaly.Tohle je jedna z nich.Pracovně zápisníku z dob lycea říkám, „Nakonec se bude smát i malý filozof.“ Malý filozof byl i je mým alter egem…
-