Miluju Tě a přece se máme rozejít.Cítím, jak mé srde puká.Mám brzy zmizet ,odejít.Opustit svůj rodný kraj.Ztratím Tvou krásu,má Múzo, Tvůj hlas rušna , to věčné šumění.A Vltava je jak metaforický tok mého žalu, že ji i tebe Praho, můj domove ztrácím.
Stanu se ,ne ze své vůle, bezdomovcem, zavřená kdesi v kleci vesnice.Od Tebe blízko,přec tak daleko. Omotává mě bolest ,jak ostnatý drát. Trpím jak Ježíš..Ach – opravdu procítěně.
Architekt by pochopil,co cítím, když lituji svého zraku, který mi kradou, bych dále nemohla vidět Tvou krásu kamene i cihel, skla i kovu budov, má Praho.
Ztrácím svou lásku ,což mě tíží.Nahlížím do hrobu svému ještě nenarozenému dítěti.snažím se vstřebat každý oka mžik,pohled ,vůně,atmosféru,zvuk a kéž bych uměla si to ponechat tak živé.Ať budu žít kdekoli, nebudu doma, protože kde domov můj? Toť hlavní město Praha.
Ó, jak bych zametla s tim ignorantem, diskofilem ,co mě chtěl sbalit , lichotit mi skrz mého psa. Hlupák ,nechápal ,jak těžké je pro mě smířit se – lze-li to vůbec? S faktem ,že opouštím Tě Praho, má milovaná.
Už mám důkaz ,že si jeden ono nejcennější uvědomí v moment , kdy to jisté ono ztrácí, jako já Tebe ,má věčná Praho.
Matko má.Krasavice tisíce krás,mající v hrsti tolik jazyků,ruchu,spěchu,krizí,úsměvů,opilců,
Špíny,peněz, parků,pestrosti domů a ducha jedinečného umění, o Tebe ,má nerozlučná ,nespoutaná (na rozdíl ode mě), o Tebe, má Praho,má se má osoba s uměleckým nitrem nechat okrást? Nikdy!já zůstanu v Tvém náručí a budu Tě milovat, má sladká Praho,světová 50. rovnoběžko v srdci Evropy.
Budu vzpomínat a stále se k Tobě vracet a jednou až umřu,nechte mě plout po toku Vltavy,mé krve, životodárné vody i řekou slz, jež jsem rozlila pro Tebe i pro Ni. Nechte me plout skrz Prahu a můj popel rozprašte z Petřínské rozhledny.
Bylo to jedno z míst mého dětství,slavný Petřín,park zamilovaných i náctiletých kaličů, v neposledku i úchyláků. A z Petřínské věže, odkud je taký pohled na Prahu a ona leží odtud jak ptáče spící na dlani. Chci jako popel dopadat na Tebe, a tak s Tebou splynout a být zase doma…
Já vím ,je tenhle úryvek až moc uvzdychaný, úplně slyším to kňourání. Ale stěhování za Prahu byla od mé rodiny podpásovka.Chápu jejich všechny argumenty,proč se přistoupilo k odstěhování se,ale vidina toho být na 30 let zadlužená, ne-e také vize nemám ráda. A Praha mi fakt chybí.chjo…
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat